Paolo Bacigalupi, spisovatel s těžko vyslovitelným jménem, se stává hvězdou fantastiky nového tisíciletí. Jak napovídá předmluva této knihy, jeho cesta ke slávě nebyla snadná. Na žánrové scéně se proslavil brzy poté, co se vypsal na pokusech prorazit v mainstreamu. Nyní se setkává s jeho povídkovou sbírkou i tuzemský knižní trh a nezbývá než věřit, že Čerpadlo 6 uspěje, protože Bacigalupiho temné vize stojí za pozornost.

Na náš trh dorazil „Smělý“, druhý díl military sci-fi série Ztracená flotila. Fantom Print tak pokračuje ve vydávání Campbellovy vesmírné ságy. Válka mezi Aliancí a Syndiky pokračuje. Alianční flotila je po prvotní porážce a následném vítězství v menší bitvě v minulém dílu (Neochvějný) na počátku dlouhé cesty domů. Aby flotila přežila, musí její velitel nejen provádět neočekávané taktické tahy, ale též řešit vnitřní spory ve velitelském řetězci.

Chlieb a hry. Touto zásadou sa riadil rímsky cisár Nero. Redakcia časopisu Fantázia sa ale riadi zásadou inou. Hry, hry a filmy – to je heslo štvrtého čísla tohtoročnej Fantázie.

Mozaika je v antických dobách vynalezený způsob výzdoby zděných ploch. Mozaika je synonymum pro jednotný obraz skládající se z mnoha malých částí. Mozaika je hlavním motivem nového Kayova románu. A propracovanou mozaikou je i sám tento román.

Conan, však ho znáte. Zachmuřený pobuda a rváč, jehož čelo poznamenaly radosti i žaly. V pěsti pevně svírá jílec meče, jímž si proklestí rudou brázdu přes hordy nepřátel lidských i nelidských. Nepohrdne ale ani palicí, kostí nebo samozřejmě sekyrou. Tou ostatně vládne i na obalu nového vydání „klasického“ Červenáka, knihy Conan a svatyně démonů, které tentokrát Brokilon vypravil do světa s obálkou Michala Ivana.

Ohnivá obálka nejnovějšího čísla časopisu Pevnost prozrazuje že tentokrát půjde řeč především o karetní hře Magic: The Gathering. Na své si ale přijdou i čtenáři, kteří kartičkám moc neholdují – podstatná část Pevnosti je věnovaná Ondřeji Neffovi a jeho literárnímu cyklu Arkádie. Třetím lákadlem pak je série článků věnující se novému románu Jana Poláčka Spěšný vlak Ch.24.12.

Koho by nerozechvělo slovo „dobrodružství“? Tají v sobě mámení a příslib. Jenže ve skutečnosti v sobě neskrývá nic než opruz. Na faktu, že vám jde někdo po krku a na každém kroku se musíte ohlížet, jestli vám už náhodou ten někdo nedýchá na záda, nic záviděníhodného není. Po čase se i pronásledování, bleskové noční stěhování a neustálý strach o život mění ve stereotyp. Leze to na nervy, zvlášť když ani pořádně nevíte, co po vás nepřátele chtějí.