Česká spisovatelka Anna Šuláková, bioložka, cestovatelka, ale především spisovatelka. V roce 2014 jí vyšla sbírka básní u undergroundového DIY nakladatelství Pravěk, poté v roce 2017 román Každý má rád Julii a v roce 2019 dva romány Nanečisto a Vězení. Psaní se věnuje od třinácti let a její zájmy se projevují i v jejím psaní – každou chvíli ji totiž zajímá něco jiného.
Apokalypsa může mít různé podoby. To máte… Ne, nebudeme nosit dříví do lesa, každý milovník fantastiky jich zvládne vyjmenovat minimálně pět, a mnohdy se zlomyslným úsměvem na tváři. Ale že lidi zblbnou a stane se z nich tupé stádo – slovy klasika: „Letos sem to opravdu nečekal!“.
Hrůza má různé podoby. Mort Castle nepotřebuje příšery, důmyslné mučení nebo tuny šokující brutality. Stačí mu obyčejní lidé, se kterými se můžete potkávat každý den a naprosto kdekoliv. Cizinci možná změní váš pohled na svět, protože o podobných věcech, které se v knize odehrají, zkrátka z principu odmítáte přemýšlet, což ale neznamená, že se nedějí. A díky naprosto všednímu tématu nejspíš dostanete strach.
Zuzana Hartmanová není na poli české fantastiky žádným nováčkem. Vyšlo jí už několik knih, na které byly velmi pozitivní ohlasy. Tentokrát si pro čtenáře připravila knihu Před bouří z chystané trilogie Krysy apokalypsy spadající do fantasy postapokalyptického světa jménem Ler.
Při čtení Chmurného Válečníka nás několikrát napadlo, jaké to asi muselo být tuhle knihu překládat. A protože je naše redakce zvídavá, rozhodli jsme se poprosit o rozhovor samotného překladatele – Romana Tilcera. On byl totiž Chmurný Válečník tak trochu i “jeho” projekt, ale o tom už si přečtěte raději sami!
Chmurný válečník je dílem pro literární fajnšmekry. Potrápí vaše mozkové buňky, zaútočí na nejnižší pudy, párkrát vás donutí zapřemýšlet, jak moc jste vlastně zvrácení a jestli jste nepřekročili zdravou hladinu šílenství; to vše vyvedeno v libozvučné češtině a v nádherném zpracování. A pokud z anotace usoudíte, že to bude něco jako česká braková škola, pak jste úplně vedle!
Na vůdce mimozemšťanů žádná slova neplatí, a tak jsou na řadě zbraně. Nastává čas poslední bitvy. Okamžik, kdy se rozhodne, kdo bude pánem známého vesmíru Kosmické lodě víří kosmický prach, červí díry se otvírají… Komu budete držet palce?
Devátá planeta, někdy též PlanetaX (X jako “neznámá”, nikoliv jako číslovka 10), hypotetická planeta, zatím neviditelná, se má údajně nacházet v oblasti Kuiperova pásu až někde za planetou Neptun, v temném kosmickém stínu. K mystice tušeného vesmírného tělesa se hlásí celá řada fanouškových uskupení. Jedno takové patří k nakladatelským benjamínkům, ale roste jako z vody. Už přes dva roky se pouští do vydávání jak klasické, tak i moderní sci-fi literatury.
U nás v redakci se na nového Bureše již těšíme. Inferium bylo parádní, Říše také a novinka Planeta idiotů určitě bude stejně skvělá. Tak vám přinášíme krátkou tiskovou zprávu z Epochy, která vás (pevně doufáme) navnadí.
Temnota je dvousečná čepel. Mocná zbraň, která životy bere a zároveň život z toho, kdo ji třímá v rukou, vysává. Zbraň, která stravuje vaši mysl a vtahuje vás pomalu do sebe. Podlehnete jí nebo ji ovládnete?