Závěrem bych rád připomněl i setkání s Františkou Vrbenskou – výraznou osobností české fantastiky, spisovatelkou, knihovnicí a odbornicí na historii i legendy.
Její rozhovor byl výjimečný nejen šíří zkušeností, ale i klidem, noblesou a hloubkou, s jakou odpovídala. Hovořili jsme o tvůrčích začátcích, o radách pro mladé autory i o tom, co přichází, pokud literární hlas slábne… ale duše stále touží vyprávět.
Vzpomínala i na přátele – některé příběhy byly hřejivé, jiné těžší, s tichou bolestí mezi řádky.
Mluvili jsme o duševní odolnosti autorů a o síle okamžiku, kdy čtenář řekne: „Tahle kniha mi pomohla.“ Františka připomněla, že právě kvůli takovým chvílím má psaní smysl.
A že i přes to všechno se pořád vypráví.
