Jedna z nejpopulárnějších českých fantasy sérií, Krvavé pohraničí, se vrací ve formě druhého vydání knihy Ploty z kostí. Od původního vydání v roce 2007 již na pultech knihkupectví přistálo mnoho dalších knih Vladimíra Šlechty, ale Brokilon správně tuší, že i přes poměrně překotný vývoj fantasy žánru má tato klasika i po letech čtenářům stále co nabídnout.
Když se řekne zálesácká fantasy, vybaví se většině těch sečtělejších čtenářů obvykle dvě slova – „Krvavé pohraničí“, případně „Vladimír Šlechta“. Pokud však patříte mezi ty, kteří se ve fantasy literatuře, navíc české, teprve začínají rozkoukávat, netroufáte si na román, natož celou sérii, případně jste si nestihli původní vydání Nejlepšího dne pro umírání koupit, máte možnost. Thompson a jeho „rodina“ jsou po pěti letech zpět – v původním, nezkráceném vydání. Nejlepší den pro umírání je tady.
Velké věci začínají nenápadně. Autor, obvykle s herní průpravou, se jednoho dne rozhodne stvořit si vlastní fantasy svět a napíše první povídku. Pak další. A další. Od prvotní dějové linie odpadávají další povídky, vynořují se nové „hlavní vedlejší“ postavy, přičemž ani ty staré autor ne a ne zaříznout, protože jejich osudy se mají uzavřít až za nějakých dvacet let. Krvavé pohraničí? Kdepak, řeč je o Světu bez jména, respektive o třetím dílu komiksových povídek z tohoto světa.
Vladimír Šlechta je tvůrce několika světů,z nichž nejvíc v současné době letí Krvavé pohraničí. Tomuto světu věnoval několik knih a v nich dal život několika nezapomenutelným hrdinům. Jedním je i Roger Schnirega (čtěte přesně tak, jak je to psáno). Právě o něm je zatím poslední Šlechtova kniha – Válečná lest.
Úspěšného spisovatele Vladimíra Šlechtu není třeba dlouze představovat, stačí říct tři slova: Krvavé pohraničí a Oggerd, aby bylo většině čtenářů české fantasy a sci-fi okamžitě jasno, o kom je řeč. Ale co byla opravdu první věc, kterou Vladimír Šlechta napsal? Které scény se mu píší dobře a které hůře? A samozřejmě, co plánuje do budoucna? I na tyto dotazy naleznete odpovědi v našem rozhovoru…
Šlechtovo Krvavé pohraničí je jeden z nejpropracovanějších fantasy světů, který se zrodil v hlavě českého autora a podařilo se ho vydat. Nejlepší den je už čtvrtou knihou z tohoto světa, který navíc doplňuje slušná řada povídek vydaných různě po sbornících a časopisech. V minulé knize z tohoto světa – Orcigardu – jsme se mimo jiné seznámili s rodinou půlelfa Thompsona. Ve čtyřech textech sbírky Nejlepší den odhaluje autor čtenáři krvavou minulost téhle povedené rodinky.
Tentokrát to není další Holdstockův román o lese, jeho oblíbeném tématu, ale nový fantasy román českého spisovatele Vladimíra Šlechty. Stejně jako nedávno vyšlý román Krvavé pohraničí se odehrává právě v “krvavém” Pohraničí.
Pro řadu fanoušků domácí fantastiky přišly letos vánoční svátky o poznání dříve, už na přelomu října a listopadu. Místo Ježíška, Dědy Mráze, Santy Clause, Otce prasátek (dosaďte si klidně jiného vobejdu) ale tentokrát dárek na svých křídlech přinesl páv z hvozdu Brokilon. Tím dárkem je leckým toužebně očekávané druhé vydání knihy Orcigard Vladimíra Šlechty.
Vladimíru Šlechtovi se po dlouhých pěti letech podařilo dopsat další knížku ze světa Krvavého pohraničí. Ze sbírky původně autoparodických textů nazvaných Nejhorší den se stal v zásadě plnohodnotný román s prostým názvem Likario, dějově vyplňující mezeru mezi Nejlepším dnem pro umírání a Orcigardem. Budou však očekávání čtenářů znalých subžánru zálesácké fantasy v tomto případě naplněna?
Festival fantazie opět pro své návštěvník připravil řadu novinek. Mezi nimi letos bude třeba rozšíření herny, skutečný párek v rohlíku, nové programové linie, hlídání dětí, … Kromě toho se můžete těšit na setkání s mnoha zahraničními i domácími hosty. Navíc se letos chystá novinka – 1. Slet autorů fantastiky s hromadnou autogramiádou spisovatelů, přednáškami, besedami a dalším. Co všechno vás čeká v Chotěboři již za pár dní (1. – 11. 7. 2010)?