Občas máte blbej den. Občas dokonce hodně blbej. Ale až když vás podrazí dva nejlepší kámoši, zmlátí věčně naštvaná důchodkyně vozejkem na kolečkách, brodíte se po kolena v krvi lidí a šlemu démonů a mezitím se snažíte, aby se nevyplnilo prastarý proroctví zvěstující konec světa, to už je skoro na redefinici pojmu blbej den.

Lesní lišky jsou útlá antologie finských povídek na pokraji fantastiky. A z dosavadních letošních žánrových počinů, které si kladou za cíl představit českému čtenáři cizí literární tradici, se jednoznačně jedná o ten nejpovedenější.

Valhalský Lhář chce dovolenou – a to s Jenny, se kterou udržuje pěkný vztah plný pravdy, sexu a opečovávání. Archanděl Michael na to má však jiný názor a daří se mu Lokiho veškeré pokusy o udržení vztahu (natož snahu ho posunout o úroveň výše) sabotovat. Přesto se Lhář snaží vysněné volno v Paříži ještě zachránit. Holt “dobrovolná” práce pro okřídlence má i své zápory, které se teď projevují v nejméně vhodných chvílích.

Lesy jsou temné a plné nepřátelských bytostí. A za nimi číhá ještě něco mnohem horšího – ledový netvor Gidžich, který stále sílí a brzo ovládne nejen poklidné Údolí. Jedinou nadějí je mladík Jan, napůl muž, napůl ještě dítě, který odchází postavit se strašlivému netvorovi jen s dvojicí pomocníků: mocnou sekerou Strážců po svém zesnulém otci, a Gnómem, starým, moudrým a řádně nerudným skřítkem.