Hned v úvodních řádcích recenze je třeba případné čtenáře varovat. I přes lákavou ilustraci Jana Patrika Krásného na obálce a poměrně „věkově univerzální“ anotaci je Ohnivý drak určen jen a výhradně mladším čtenářům, případně jejich rodičům v roli předčítajícího. V tiráži knihy je uvedeno, že je vhodná pro čtenáře od devíti let, a tomu samozřejmě odpovídá i její obsah.

Spousta ploch a plošek briliantu zaručuje unikátní lesk, a tím i lákavost. Glukhovského trilogie Metro zrovna tak; autor se podíval na jednu modelovou situaci třemi různými pohledy a dokázal tak situaci a téma takřka dokonale vytěžit. Třetí, pravděpodobně poslední pohled, Metro 2035, zachovává zdání kontinuity příběhu v sérii naznačené číslovkami v názvech jednotlivých částí, ale autorova kamera zabírá postkatastrofické moskevské metro a jeho obyvatele z jiného a nového úhlu.

Vždy, když se někdo rozčiluje, jak mohou Němci v dobrém vzpomínat na Třetí říši, dotyčnému položím otázku: A tobě by se nelíbilo, kdyby tvůj národ byl světovou velmocí? Jistě, jsou tady aspekty, pro které je vzpomínání v dobrém na hitlerovské Německo prakticky morálně nepřípustným zvěrstvem, ale… Jen si to představte. České země určují politické dění v Evropě, blízké Asii a i některých evropských zemích. Ekonomika roste. Životní úroveň také. No, není to představa k zahození. A taková je vize Jana Kotouče v novém románu Nad českými zeměmi slunce nezapadá.

Poušť. Kam až oko dohlédne, tam se táhne nekonečná poušť. Tak to v blízké budoucnosti vypadá v okolí všech měst (nejen) na jihozápadě Spojených států. Přístup k vodě je pro ně vším a stačí jediná bomba, jediný starý zastrčený dokument o vlastnictví, aby se ze dne na den rozhodlo, které z měst přežije a které pohltí sucho. V takovém světě není místo pro férovou hru. Vyhrát mohou jen ti nejsilnější.