Ruská fantastika stála v 90. letech minulého století na pomyslném rozcestí – stará, ještě sovětská generace spisovatelů (Krapivin, Bulyčov, Strugačtí) pomalu ustupovala ze scény, ta nová se ještě plně nezrodila, nestačila se zformovat. Hledala se nová nosná témata a myšlenky, experimentovalo se s odlišnými tvůrčími postupy. Právě v této době se objevilo několik zásadních románů, které vytyčily hlavní směry, jimiž se ruská fantastika bude nadále ubírat. A k takovýmto knihám kromě Lukjaněnkovy Noční hlídky bezpochyby patří také Cesta meče, dílo v roce 1995 ještě nepříliš známých charkovských spisovatelů Dmitrije Gromova a Olega Ladyženského.

Texty do literárnej súťaže Poviedka Istroconu môžete tento tok posielať do 31. marca.

Je to k neuvěření, ale první filmová adaptace Gaimanova Sandmana nevznikla v Británii, dokonce ani v Americe, ale jako studentský film na Slovensku, a to s oficiálním autorovým posvěcením. I tak fantastické příběhy se v tom našem rybníčku dějí. Nejen proto získala Orfeova píseň ještě před svým uvedením v rámci komunity tak trochu kultovní status. A kdo měl tu čest na české premiéře během loňského Fénixconu nebo na některém ze slovenských promítání, už ví, že tomuto statusu nezůstává nic dlužen ani film, ani skvělá parta, která za ním stojí.