Chvalořečení na téma „Argo nás rozmazlence nakrásně zásobuje dalšími a dalšími díly Philipa K. Dicka“ tady už bylo, proto dneska perex vynecháme, moji drazí. A pokud by vám přeci jen chyběl, přečtěte si ten ke knize Oko na nebi, jen v poslední větě pozměňte titul knihy – tentokrát totiž besedujeme na téma Předposlední pravda.

Cambridge v druhé polovině osmnáctého století, uzavřená kolejní společnost ovládaná přísnými vnitřními pravidly, tajné kluby s prapodivnými zasvěcovacími rituály, nevázané pijatyky, neposkvrněné panny, mrtvé dívky a jejich duchové. To všechno slibuje Andrew Taylor ve svém románu Anatomie duchů. Slibuje a také plní – jen je tak, jak někteří možná čekali.