Po roce se mi dostalo do rukou další pokračování ságy o Runovládcích. Před lety bych se na ně bez váhání vrhl, původní série mě doslova okouzlila, ale… „Sedmá kniha není druhá,“ řekl jsem si pesimisticky s obavami, že Runovládci skončí mezi podprůměrem, kam je sráží jejich poslední díly, a z mého okouzlení nezbude víc než trpký úšklebek. Ale někdy takováto hodnocení bývají předčasná.

Nakladatelství Straky na vrbě je známo především díky titulům nejpočetnější edici Česká fantastika, a tak se není co divit, že stou knihou nakladatelství Straky na vrbě se stal právě český román, Stín černého hvozdu Míly Lince. Autor, který díky povídkám z Drakobijců u Strak zdomácněl, nepatří k domácí povídkářské špičce. Proto bude zajímavé podívat se hlouběji na jeho prvotinu delšího rozsahu.

Když je vám dvacet let, když dohromady nic neumíte, nevíte, co byste chtěli umět, když nemáte žádné zvláštní schopnosti a nedá se očekávat, že se vůbec nějaké dostaví, když dominantou vaší dvacetileté bytosti stejně jako před deseti roky není hlava, ale ruce a nohy, pak se stačí přihlásit k SVP, vzít si katalog, otevřít ho na libovolné stránce a letět objevovat nové světy. A přesně to udělal Maxim Kammerer. Poté, co mu vybuchla loď, zůstal trčet na neznámé planetě. Ale planeta je obydlená…

Každoročně vyjde mnoho knih odehrávajících se ve světech známých her jako je Diablo, Warcraft nebo Starcraft. Zpravidla jsou k tomu přizváni profesionální spisovatelé, někteří se na psaní takovýchto příběhů dokonce přímo specializují. Ale to není případ knihy Mass effect – Zjevení. Drew Karpyshyn se totiž podílel už na samotné hře.

Kniha začíná malou lodičkou, tím, že Bill Denbrough miluje svého mladšího brášku. V Derry zuří povodně a pouštění lodiček je jedním z mála způsobů, jak si ukrátit čas… Jenže nevinná hra se může ošklivě zvrtnout. Jsme totiž v Derry, městě, kde v kanalizaci můžete narazit na celý cirkus a klauna. Klauna s balónky, které se vznáší. A vy, pokud si nedáte pozor, se budete vznášet také.