Byly časy, kdy to ruští autoři u nás neměli lehké. Vše ruské bylo zapovězeno a posláno co nejdál, pokud možno za hranice. Trvalo víc jak deset let, než se objevilo jméno, které pojmu ruská scifi vrátilo punc žádoucnosti. To jméno je Sergej Lukjaněnko a my máme tu čest podívat se na jeho nejnovější počin.

Hlavními hrdiny třetí knihy z herního světa Asterionu jsou čtyři postarší hrobníci z albirejského hřbitova. Nedejte se mýlit, nejsou to žádní bezmocní staříci, krumpáčem a motykami vládnou opravdu bravurně. Bleskurychle jimi dokáží jak vykopat hroby, tak z nepřátel udělat jejich nové obyvatele. Poklidný život nad půllitry Černého skřeta a partiemi péťangu je ale jednoho dne náhle přerušen a oni se vydávají na dalekou cestu, aby přinesli zpět ukradený artefakt a otestovali, jaké pivo točí jinde.

Na úvod roku se na pultech knihkupců objevil novoroční speciál série JFK. Sborník oplývající fantastickou obálkou začíná a končí příspěvky od otců zakladatelů. Jak úvodní příběh Jiřího W. Procházky, tak poslední povídka od Miroslava Žambocha jsou napsány důstojně a ve stylu jejich pojetí JFK, mezi nimi je však mnoho autorů a mnoho osobitých přístupů k povídkové formě JFK. Pojďme se na tu změť podívat.

Vysnil jsem si knihu bez hranic, knihu nevázanou, se stránkami posetými hojnými květy fantazie. Na každém řádku se otevíral nový obzor, objevovala se nová nebesa, nové země, noví lidé. Jednomu z nich, když si zdříml jednoho vymyšleného odpoledne, se zdála tato slova. A protože potřeboval ruku, která by je zapsala, stvořil moji. Clive Barker