Upíři jsou věční. Nikoli pouze v mýtu. Neustále se vracejí i v umění. V literatuře, filmu, komiksu… Některá díla jen opakují klasický koncept, jiná si jej upravují. S větším i menším úspěchem. Jde jen o to, kterému motivu, s dětmi noci spojenému, se bude věnovat prostor. Tentokrát je to známá poučka, že upíři jsou sexy. Koneckonců, už Dracula měl tři milenky, takže není divu, že i do jeho následovníků se tu a tam zakouká nějaké to lidské děvče. A někdy upír lásku opětuje.

U nás na Hané máme pověst o víle Července. Většina lidí ji nezná, někteří o ní říkají, že chrání naši vesnici, ale my jsme si jisti, že ve skutečnosti se jedná o jednu z múz fantastiky (to dokazuje fakt, že je u nás procentuelně fanů nějak moc). No a je to už téměř rok, co k nám Červenka zase jednou z okolních lesů přišla a co při své návštěvě vnukla dvěma scifistům jednu nenechavou myšlenku a puzení šířit ji dál.

Sousloví Ghost in the Shell jistě není čtenářům neznámé, ostatně výborný postkyberpunkový film z roku 1995, natočený podle stejnojmenné mangy Masamune Shirowa z let 1989-1991, do detailů vykradli bratři Wachovští pro svůj vlastní film Matrix. Diváci si museli počkat dlouhých sedm let, než se dočkali dalších pokračování ze světa Ducha ve skořápce. Ale stálo to za to.

Jsou filmy, které vás uchvátí hned po prvním zhlédnutí. Stejně tak je ale celá řada těch, během nichž se nemůžete dočkat závěrečných titulků. Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s katastrofickými filmy všeho druhu. Ať už se jedná o ty, které se samy sebe snaží brát vážně, nebo o ty, jejichž tvůrci zamýšleli v prvé řadě pobavit široké publikum. V rámci této druhé skupiny nelze opomenout první vlaštovku svého druhu, jímž byl první díl trilogie Resident Evil.