První třetina jedenadvacátého století končí, všechna váhání a nejistoty v kosmickém výzkumu jsou zapomenuty, lidé ovládli základní dovednosti meziplanetárních letů a s technologií pevně stojící na základech té, kterou dnes důvěrně známe, poznávají blízký vesmír. Logickým cílem je Mars, nejen protože je to Zemi nejbližší planeta, ale protože z analýzy půl století starých fotografií pořízených dřevními sondami Viking vyplynulo, že na Marsu se nachází polorozpadlá základna mimozemšťanů.

Při vyslovení jména Isaaca Asimova asi každého napadnou dvě věci: Nadace a robotické zákony. Třebaže své pozitronické roboty proslavil především svými povídkami, rozhodl se rozvést své myšlenky do krátké série románů. Prvním z nich byly právě Ocelové jeskyně.

Na knižním trhu se objevila další kniha britského autora T. Pratchetta. Jedná se, jak už jsme si zvykli, o další příběh ze Zeměplochy, přesto se poněkud vymyká, neboť je určený mladšímu čtenářstvu. To ale, také již tradičně, neznamená, že se dospělý čtenář bude nudit.

Tentokrát o něco podrobnější recenze na jednu z nejlepších českých knížek letošního roku – Totální ztrátu rozměru od žijícího klasika naší science-fiction. Sbírka obsahuje staré profláklé příběhy i nové kusy, které by neměly ujít žádnému čtenáři.

Jen málo spisovatelů píšících fantasy se těší uznání jak ze strany svých čtenářů, tak i kritiků. Jedním z této elitní hrstky je i Steven Erikson. Jeho cyklus epické fantasy „Malazská kniha mrtvých“ patří k tomu nejlepšímu, co se v posledních letech v tomto žánru objevilo. Své čtenáře si našel i u nás, ale úspěch mohl být větší, kdyby nakladatelství Talpress věnovalo alespoň pár mrzkých korun do propagace.