První třetina jedenadvacátého století končí, všechna váhání a nejistoty v kosmickém výzkumu jsou zapomenuty, lidé ovládli základní dovednosti meziplanetárních letů a s technologií pevně stojící na základech té, kterou dnes důvěrně známe, poznávají blízký vesmír. Logickým cílem je Mars, nejen protože je to Zemi nejbližší planeta, ale protože z analýzy půl století starých fotografií pořízených dřevními sondami Viking vyplynulo, že na Marsu se nachází polorozpadlá základna mimozemšťanů.

Při vyslovení jména Isaaca Asimova asi každého napadnou dvě věci: Nadace a robotické zákony. Třebaže své pozitronické roboty proslavil především svými povídkami, rozhodl se rozvést své myšlenky do krátké série románů. Prvním z nich byly právě Ocelové jeskyně.

Na knižním trhu se objevila další kniha britského autora T. Pratchetta. Jedná se, jak už jsme si zvykli, o další příběh ze Zeměplochy, přesto se poněkud vymyká, neboť je určený mladšímu čtenářstvu. To ale, také již tradičně, neznamená, že se dospělý čtenář bude nudit.

Tentokrát o něco podrobnější recenze na jednu z nejlepších českých knížek letošního roku – Totální ztrátu rozměru od žijícího klasika naší science-fiction. Sbírka obsahuje staré profláklé příběhy i nové kusy, které by neměly ujít žádnému čtenáři.