Předchozí příběh ukončil svůj děj a nový začíná. Loď, jenž na palubě mor řádí, obrovské zlo do Rhímene přiváží…

Děj této první knihy se točí kolem zápletky budoucího příběhu. A po pravdě řečeno, začtete se až na konci, kdy se bude konečně dít něco zajímavého.

Před touto knihou jsem četl od Gemmela Legendu a nebojím se říct, že píše dobře. Má dobře promyšlené okolní události, týkající se příběhu, promyšlené legendy, božstva a dá se říct, že jeho knížky nejsou “přefantasyované”. Prostě neexistuje hrdina typu Belgarion, který je lepší a lepší.

První věc, kterou vám musím říct je, nedívejte se na zadní stranu knihy. Jenom by vám to pokazilo dojem a to co tam píšou je úplně jinak. Je fakt, že knížka začíná na galéře Mhurgů, ale Korendir se tam jenom mihne, to že se tam dostal ve svých 17 letech je jenom na okraj a o žádných nadpřirozených schopnostech nemůže být řeč. Z této galéry Korendir uteče po 4 letech se svým přítelem, který pádloval vedle něj.

Tato kniha se mi dostala do rukou jen náhodou, tak jsem ji začal s chutí číst. Četl jsem 5 stran, 10 stran, 50 stran, a ono nic. Pořád jsem se nemohl chytit. Proč? Jeden můj známý říkal, že se mu to líbí víc jak Válečné runy, které jsem ovšem nečetl, a hodnotil by to na 6/10. A já? Záleží na tom…

Tato kniha se stala předlohou k neméně známé hře Betrayal at Krondor. Proto by si zasloužila alespoň malou recenzi. Každopádně, posuďte sami.

Zatímco si už brousím zuby na knihu Víra padlých, napsal jsem alespoň recenzi na druhý svazek Ducha ohně.

Zatímco si už brousím zuby na knihu Víra padlých, napsal jsem alespoň recenzi na druhý svazek Ducha ohně.

Má vůbec cenu číst tuhle recenzi, pokud jste se s Mečem pravdy ještě nesetkali? Ne, určitě ne. Ale pro ostatní, kteří Goodkinda znají, je to jistá volba.