A je tady další číslo Pevnosti, tentokrát s pořadovým číslem tři. A jaká je březnová nabídka? Inu, jako obvykle výživná a dostatečně pestrá, aby nikdo ze čtenářů neostrouhal a neodešel s prázdnou. Některé sekce jsou tento měsíc možná štíhlejší než obvykle, ale to ani v nejmenším nevadí, jelikož množství kompenzuje kvalita kousků, jimž věnovala pevnostní posádka pozornost. Pokud pochybujete, pak se připojte k menšímu prolistování tohoto čísla.
Martin Paytok debutoval gangsterkou ve stylu Guye Ritchieho Prokletí pro všechny (Epocha, 2021). V té se mu podařilo spojit horor s detektivním příběhem z drsné školy. Od té doby se věnoval především povídkám, které vyšly ve sbornících a antologiích Lovci monster Fantom, Krev, monstra a cukroví, Krásky a vetřelci: Pulp stories a dalších. Skoro všechny jeho dosavadní texty spojovala autorova láska k detektivkám, nejinak je tomu i v novince Láska, smrt a všechno zlý. Ta už v anotaci avizuje Agathu Christie střihnutou hororovou poetikou Guillerma del Tora, a není daleko od pravdy.
Pro velkou část čtenářů bude první ryze česká superhrdinka, Octobriana, velkou neznámou. A právě proto jsme se rozhodli vyzpovídat osoby nejpovolanější, Marka Bergera a Ondřeje Kavalíra, kteří dali téhle hrdince „novodobou“ slušivou komiksovou podobu. Dozvíte se, kolik za tím vším stálo práce a bádaní, proč není Octobriana „tuctovka“ jako hrdinové z Marvelu a DC i jaké má tvůrčí duo plány do budoucna.
Octobriana je návratem nejzáhadnější a zřejmě i nejstarší české superhrdinky, kterou možná neznáte, ale díky opulentní novince nakladatelství LABYRINT se s ní můžete seznámit.
Muž, který se nebojí nikoho a ničeho. Sepisuje kontrakty na životy monster i samotných bohů, je připraven na vše a nepodceňuje přípravu, protože tady jde o život. Seznamte se – Samuel Drops, likvidátor.
Píše se 21. červen roku 2034 a svět jak ho známe skončil. Zhroutill totiž čas, lidé se propadli hluboko do minulosti a nezbývá než aby se opět učili žít bez technických vymožeností. A tak, kdesi v hlubokých druhohorách mezi hordami dinosaurů, se zbytky moderních lidí snaží přežít a zjistit co že se to vlastně stalo a jak z toho ven.
Prvotina Kristýny Sněgoňové Krev pro rusalku udělala z téhle mladé autorky kometu české fantastiky a doslova nakopla její spisovatelskou kariéru. Po pěti letech a mnoha nasbíraných zkušenostech se Sněgoňová už coby stálice fantastické scény vrací v Krvi pro divoženku přidat další kus do skládačky světa lidí a divoženek.
Leden už je za námi, ale ani ve druhé polovině února nám balíčky pod již notně opelichaným redakčním stromkem nedošly, a tak pokračujeme v našem soutěžním maratonu s názvem Stědrý (le)den. Tentokrát pro vás máme připravenou v soutěži novinku Pavla Fritze – Přístav u řeky Styx z vydavatelství Epocha – a to hned třikrát a s podpisem autora! Opět stačí jen zodpovědět několik snadných otázek a spoléhat na své štěstí.
Povídky Zrno pravdy a Menší zlo vyšly v polštině poprvé v časopise Fantastyka, první v roce 1989, druhá o rok později. U nás vyšly poprvé v knize Zaklínač – stříbrný meč (Winston Smith 1992) v překladech Stanislava Komárka a Jiřího Pilcha. Sapkowski v obou povídkách skvěle zpracoval dva populární pohádkové motivy. A nyní se díky nakladatelství CREW tyhle „pohádky“ dočkaly i komiksové podoby.
V závěrečné části našeho rozhovoru jsme se zeptali, jak se vlastně knihy Jana Kotouče dostaly ke čtenářům za hranicemi, a zjistili, že se Honzovi v zahraničí dost daří. Ale protože nejen psaním je spisovatel živ, také jsme zabrousili do oblasti volného času. A budete se divit – Jan Kotouč má dokonce vlastní hrad! A taky Star Wars flotilu…