Co spojuje hrách a tornádo? Je to jméno vědce – Mendel. A právě jeho životu a dílu je věnována antologie Zákon genu přinášející pestrou sbírku povídek v nejrůznějších fantastických subžánrech. Na své si přijdou milovníci alternativní historie, postapa, hororu, humoristické sci-fi i transhumanismu.

Co patří k Vánocům? Stromeček, dárky, bramborový salát? Betlémek na okně? Kapr ve vaně? Vánočka a kakao k snídani? Koledy, Mrazík a cukroví? Velký úklid, mytí oken v mrazu? Lití olova? Věštění z ledu? A co ještě? No přece hořící krb, deka a knížka. A to i když je trošku krvavá…

Pokud muž přizná, že touží po moci, zeptej se ho na toto: „Máš přátele?“ Pokud odpoví: „Celý svět je mým přítelem a já jsem přítelem celého světa,“ pak mu moc svěř, protože je jednak moudrý a jednak lhář. – Z Moudrosti císařovy: postřehy Caj Lina Velikého, prvního vládce Nefritového císařství.

Ocitáme se uprostřed roku 906. Velké Moravě vládne Mojmír II., poslední panovník, a rozpad říše je na spadnutí. Věrozvěstové Cyril a Metoděj už vykonali svoji misi, jejich učedníci jsou ze země vyhnáni a uvolněný prostor rychle zabydlují latinští kněží. Nebe však stále patří Dažbogovi…

Co se vám vybaví, když si přečtete tato jména pohromadě: Renčín, Doseděl, Dvořák, Šochová, Veselá, Haideingerová? A k tomu si představíte rozostřenou postavu kráčející v noci tajemnou uličkou starého města? Ano, správně. Řeč bude o hororu, jak je prezentován v antologii České temno.

Lockdown – kdo by to blbé slovo dneska neznal? Všichni jsme si zažili dopady tohoto skvělého opatření a v myslích nám navždycky zůstane vzpomínka na prázdné pražské mosty bez aut a jediného chodce. Co v takovém čase dělat? Jestli nechcete zešílet, můžete třeba psát.

Co takhle zavítat do Domoviny, pravého ráje na zemi? Lidé jsou tu skutečně svobodní, neznají majetek, nejsou svázáni rodinnými pouty či touhou po moci. Věnují se své smysluplné práci, jež jim byla přidělena, a hrdě kráčí vpřed za šťastnou budoucností. To vše ve jménu pokroku.

Evropa se vzdala všech svých ideálů a Amerika sklouzla k parodii na vlastní nejtemnější stránky. Politici jen žvaní a lidé jsou jako ovce, kteří čekají na ovčáka, který je přijde spasit. Lidstvo vymírá na vlastní blbost. (Karel Kryl, alter. 1998)

Na jedné straně Řád, dohlížející na dodržování té jediné správné víry v Bohyni, na druhé straně takzvané bestie, bytosti, schopné proměňovat se z lidské podoby ve zvíře. Za nejbezpečnější z bestií jsou logicky považování draci. Naštěstí už vymřeli. Nebo ne?