Kdo se obvykle uchýlí do stínu, do šedé zóny, aby zůstal skryt, na okraji zájmu a mimo pravidla společnosti? Hrdina poslední knihy Richarda Šusty se tam octne ne tak úplně dobrovolně. Šedá zóna se ale s nikým nemazlí, a kdo neobstojí, musí z kola ven.

Nejnovějším přírůstkem do žánru space opery je i lehce romantická novela Loď Vladislava Vlčka. Představte si, že se jistá entita smiluje nad ohroženým lidstvem a věnuje mu špičkovou mezihvězdnou loď. Vybaví jí autonomní řídící jednotkou a skvělými technologiemi. Jediné, co schází, je pilot…

Mezi námi není snad nikdo, kdo by se aspoň jednou nezeptal: „Kdo jsem vlastně já?“ Julie Nováková se na to ve svých povídkách ptá často ústy svých hrdinů. Nechává je objevovat světy, ale jediné, co doopravdy odhalí, je vlastní nejistota.

Vezměte Clarkovu Vesmírnou odyseu, přimíchejte kus Robinsonova Icehenge a okořeňte Coreyho Leviatanem – a budete mít výsledek v podobě Pandořiny hvězdy. Monstrózní příběh o cestě za tajemným kosmickým objektem rozechvěje srdce každého milovníka pořádné space opery.

Fikce se prolíná s realitou, minulost se současností a nikdo není tím, kým se zdát být.
Příběhy mají sílu prokousat se až do nitra vypravěčovy duše. Stačí vkročit na území, kde roste lilie zlatolistá…

Den obětování se blíží, všichni tam musíme být a poděkovat dítěti, které nás na další rok zachrání před mocí zlé čarodějnice, co žije v lese. Žije tam od nepaměti, ačkoliv ji nikdo nikdy neviděl. Ovšemže existuje, zlatíčko. To je mi otázka!

Jeden z posledních divů světa – terraformace. Zelená planeta tolik podobná Zemi – poklad, který čeká na své objevení, až přijde ta správná chvíle.
Ale co když si lidstvo tuto šanci vůbec nezaslouží? Máme právo na vlastní přežití i za cenu zániku jiné civilizace?