V příslovečný předvečer prezidentských voleb jsme pro recenzi tematicky zvolili původní českou postapokalyptickou karetku Rone. Tím ovšem vůbec nechceme naznačovat, koho (ne)volit – skeptici v redakci totiž věří, že tak jako v Rone to s námi dopadne, ať se na Hradě usadí kdokoliv…
Jelikož členové redakční herní skupiny byli zčásti nachlazení a zčásti zbabělí, vyrazil váš oblíbený recenzent do Opuštěné chaty sám. Poslyšte, respektive počtěte, co se mu přihodilo.
…máte možnost vydat se odvážně tam, kam se dosud nikdo nevydal, ale kde teď bude hrozně rušno. Míří sem jedna výprava za druhou – tak buďte první, nebo na tom aspoň nejvíc vydělejte.
Vědomostní hry (a soutěže) jsou ve velké oblibě, přestože je víc otázka náhody než vašeho vzdělání, zda budete znát odpověď. Dětská hra Rudolf II. je příspěvkem k tomuto žánru nebývale dospělým a vtipným.
Už zase se chystá potopa světa. Není divu, lidé jsou zkažení a myslí jen na to, jak vyhrát v deskových hrách. Ovšem tentokrát to má háček: někdo to dal na Facebook a tak se arch chystá víc… Bohužel, jelikož byl Noe první, tak si nahoře vymohl, že na páry má patent jen on a nikdo se po něm nesmí opičit. Takže je to jasné: zvířata zachraňovat můžete, ale ne po dvou.
Domino představovat netřeba, Omino ano: hraje se s kostkami, které se rovněž spojují do sad, ale jinak a podstatně náročněji. A přitom rychleji. Při Ominu na stůl vysypete asi nejvíc kostek ze všech her, které známe: 26. Přesto, věřte nebo ne, určitě při hře nastanou chvíle, kdy se vám jich nebude dostávat.
Bylo nebylo, v oblasti Palenque v Mexiku vládl před necelými patnácti sty lety král Pakal. Dodnes se ovšem archeologové dohadují, co tehdy doopravdy bylo a co nebylo, jelikož záhad a tajemství, které jej obklopují, je přehršel.
Jistě, obvyklý pokyn tohoto druhu zní ‘Utíkejte, NEŽ to bouchne’ a ve hře vlastně nebouchne nic, ale princip je opravdu takový – utéct až poté, co problém vznikl a podepsal se na vás.
Hlavní zpráva: Firma MINDOK oslavila v minulých dnech 10 let na našem trhu, a to ve velkém stylu, na parníčku na Vltavě. Počasí sice přálo mnohem více jídlu, pití, klábosení, tancování a hraní v útrobách lodi než romantickým vyhlídkám z paluby, ale i tak to bylo nadmíru příjemné a milé setkání, rozšířené o procházku časem s touto firmou, malý kvíz, velkou tombolu a balóny ve tvaru hracích kostek. Přejeme vše nejlepší do dalších deseti let – pak se uvidí, jestli nás zase pozvou.
Bajku o závodu zajíce a želvy znalo kdysi každé dítě školou povinné. Jelikož si nejsme jisti, zda se v současném korektně-inkludovaném školství ještě vůbec smí příběh o rychlém a pomalém zvířátku vyučovat, dovolíme si jej ve zkratce shrnout.