Po nějaké době se vrátíme k čistě „papírovým“ projektům stíhaček. Situace ve vzduchu nebyla pro třetí říši ve druhé polovině války příznivá, mohutné svazky spojeneckých těžkých bombardérů, doprovázené silným stíhacím doprovodem, obracely německá města a průmyslové podniky v popel a dým. Objevila se řada více či méně konvenčních projektů stíhaček, na jejichž výrobu ale nakonec nedošlo. Dnes si probereme dva zajímavé návrhy.

Aby vyznavači nůžek a papíru neplakali, že na ně ve svém seriálu skoro nedbám, sáhl jsem po další papírové vykopávce z ABC (tehdy ještě mladých techniků a přírodovědců) a ze zásob vylovil téměř kultovní záležirost – hvězdolet Prométheus z dnes již taktéž „skorokultovního“ (skutečným kultem byla trilogie ze Žluté planety – než se z nístala nastavovaná kaše) ábíčkovského komiksu „Vzpoura mozků“.

Na rozdíl třeba od Star Wars byla situace okolo Star Trek modelů v základu jiná. Společnost Paramount poskytovala jen velmi omezené množství licencí pro využití jeho značky a v oblasti modelů už od dob prvního seriálu v šedesátých letech držela prakticky monopol na jejich výrobu jediná firma: Americký Ertl, později přejmenovaný na AMT/Ertl.

V minulých dílech našeho seriálu jsme se zabývali nejrůznějšími scifi modely a vzhledem k mé specializaci zde zcela chyběl neopominutelný Star Trek. Podařilo se mi ale najít modelařícího vyznavače tohoto seriálu – Jana Hlávku a přesvědčit ho, aby obohatil můj seriál o toto specifické téma. Myslím, že následující texty (po praxi, tedy stavbě, bude v některém z následujících dílů následovat i teorie) potěší nejen trekkies. Michael Střelec Pešťák

Zavedení použitelných proudových motorů a prvních „tryskáčů“ do výzbroje přineslo celou řadu problémů, zejména v oboru aerodynamiky pro oblast vysokých rychlostí. Situaci v Německu navíc komplikoval nedostatek kvalitních surovin, hlavně lehkých kovů a jejich slitin, konstrukci nových strojů bylo nutno řešit jako smíšenou s minimálním využitím deficitních surovin.