Chuck Palahniuk si bezesporu rád hraje a experimentuje. Co se týče jeho literárního jazyka, ten – navzdory své nepopiratelné svébytnosti – dosáhl jistého ustálení a napříč posledních několik knih se mnoho nevyvíjí, díky čemuž Chuck rozhodně patří mezi autory s velice čitelným rukopisem. A tak si začal hrát s médiem.

Jedna z nejlepších v současnosti u nás vydávaných komiksových sérií přichází s již sedmým střípkem do příběhu jedné indiánské rezervace.

Dvanácté Mýty jsou na pultech všech dobrých knihkupců a komikskupců. A očekávání se k nim vztahovala – i protentokrát – nemalá.

Třetí kniha Hildiných příběhů přináší jediné dobrodružství téhle malé neposedy, ale zato pořádné – prozatím nejdelší, které nám Hildin autor Luke Pearson představil. Takové, aby zabavilo malé capartí čtenáře i (jejich) dospěláky.

Crew vydává mangy jak na běžícím páse a pokud chcete stíhat opravdu všechny série, je to docela slušná fuška, avšak nyní nadešel čas všechny resty dohnat a podívat se na poslední dva svazky jejich prozatím nejdelší série – Naruta.

Se Strážci Galaxie je psina, to už víme. A nemalý podíl na tom mají i dvě z nejobskurnějších postaviček tohohle týmu – mýval Rocket a chodící mluvící strom Groot. Kámoši jak hrom.

Tak se nám tu rozjíždí další, na první pohled velice zajímavá série, vážení. Superhrdinská, ale přeci jen docela jiná, tak, jak to ostatně máme rádi už od dob Mooreových Watchmenů. A podepsaná zajímavým tvůrčím jménem.

Nekonečná válka pokračuje a s ní i hon na Marka a Alanu, Romea a Julii tohohle konfliktu, kteří dokazují, že znesvářené národy spolu umí i moc dobře vycházet.

April, Jo, Mal, Molly a Ripley. To není nějaké méně známé americké rozpočítadlo, nýbrž pětice záleskautek – a hlavně kámošek jak hrom až za hrob.