Robert Jordan si vysloužil místo v panteonu velikánů fantasy literatury. Nemusí se vám to líbit, můžete se tomu divit, ale nemůžete to vyvrátit. Jeho Kolo času je fenomenální sága, která ovlivnila nejen čtenáře a další spisovatele, ale i malíře, hudebníky… a je jen otázkou času, kdy dojde i na film.

Polská fantastika má v našich luzích a hájích neotřesitelné místo a hvězda Jaroslava Grzedowicze, především díky tetralogii Pán ledové zahrady a románu Popel a prach, stoupá do závratných výšin. A tak na čtenáře číhá další, tentokrát povídková, lahůdka s názvem Vycpávač zvířat.

Z volně propojené steampunkové série Cherie Priestové Mechanické století vyšla v češtině už pátá kniha, ve které se autorka vrací na první místo činu, zpátky do Seattlu. A je to výlet stejně dobrý jako ten úvodní – plný osobitých charakterů, zajímavého světa a akční zápletky.

Společenstvo Pevnosti má dvacet členů. Dvacet povídek toho nejlepšího, co se urodilo za dlouhá léta v časopise Pevnost, se uchází o vaší pozornost. Kniha vznikla na základě dobré myšlenky, když se autoři, editoři a ilustrátoři zřekli svého žoldu a veškerý výdělek ze sborníku má jít na podporu vydávání měsíčníku Pevnost. Myšlenka je to krásná a idylická a už jen ona by vás měla přimět ke koupi antologie. Pro ty méně přesvědčené jsou tu následující řádky.

Po explozích se lidstvo rozdělilo na dvě skupiny. Na ty, co měli štěstí a nyní žijí v bezpečí dómu, a na nešťastníky, kteří zůstali za hradbami. Mezi ty, co nepatřili k vyvoleným, se řadí i Pressia, na kterou každý den čekají nová nebezpečí.

Není sporu o tom, že je Roger Zelazny v našich končinách poměrně oblíbeným žánrovým autorem. Díky tomu máme možnost se s jeho dílem důkladně seznámit. A s některými kusy rovnou dvakrát, což je případ i Nesmrtelného.

Žánrové audioknihy u nás byly vždy spíše výjimkou. Tedy až donedávna. Pak se objevil Jiří Walker Procházka spolu s Radkem Volfem a rozhodli se to změnit. A zatím jim to vychází. Za relativně krátkou existenci svého zbrusu nového audio vydavatelství totiž už mají na kontě, kromě první části Asfaltu Štěpána Kopřivy a Hvězdných honáků, i polovinu Líhně od Miroslava Žambocha.

Kdo chcete slyšet jen samou chválu, nečtěte dál. To, co následuje, byste tím pádem nesnesli. Kdo čeká tradiční stručný nástin, o čem jednotlivé povídky v knize jsou, tak toho taky zklamu. Jednak to už snad všichni vědí a mohli by jejich autory vyjmenovat o půlnoci ze spaní, jednak mě sám editor vyprovokoval pojmout recenzi úplně jinak.

Kladivo na čaroděje je spíš takový bumerang. Netrvalo to ani tak dlouho a je zase zpátky. A s ním Ondřej S. Nečas, se kterým jsme už taky měli tu čest.

DragonLance nejsou jen příběhy spojené s družinou Tannise Půlelfa a následně jejich potomků – a knihy pod jejich hlavičkou nepíší pouze Margaret Weiss a Tracy Hickman. V autorském týmu se vystřídala řada tu více, tu méně hvězdných jmen, a Richard A. Knaak se svou Legendou o Humovi patří mezi ty nejnezapomenutelnější. Tentokrát se však zaměřil na druhou stranu barikády a místo o solamnijských rytířích se pustil do vyprávění o Minotaurech.