Co si budeme povídat, Juraj Červenák je sadista. Pokud by někoho nepřesvědčil obsah jeho dosavadních knih, tak rozdělení skvělého románu Zlato Arkony na dvě části je zcela jasným dokladem, který nelze okecat. Trvalo to sice, ale naštěstí už je konec netrpělivostí okousaným tužkám, bezesným nocím, tendování k alkoholismu, poruchám příjmu potravy a problémům s koncentrací, neboť tolik očekávaná „dvojka“ už se nějaký čas hřeje na knihkupeckých pultech.

Vnitřní záležitosti jsou sbírkou povídek a to sbírkou povídek přímo hvězdnou. Sestavil ji Martin Šust, který do jedné knihy umístil jedenáct kratších prací ověnčených literárními cenami. Pod drobnohled se k vám tedy dostává kniha, která by už předem měla už nyní aspirovat na nějakou cenu Akademie SFFH. Ale nepředbíhejme, rok je dlouhý a kdo ví, co se letos ještě urodí…

Lucie Lukačovičová je plodná tvůrkyně povídek, které vyšly porůznu v antologiích a časopisech. V poslední době však autorce vyšlo několik samostatných knih. Zmiňme aspoň Stanici Armida – zajímavou vesmírnou detektivku. Poslední knihou, na které je její jméno, je povídkový román Detektivní kancelář Sirius a o něm budou i následující řádky.

Máte rádi skupinu J.A.R.? Já moc. Ale o ní tento článek nebude. Místo toho se zaměříme na něco, co tu ještě nebylo – na fantastický román z JAR, tedy z Jihoafrické republiky. Počtěte si o městě, jehož atmosféra je hustá a temná tak, jak jen může být v metropoli na černém kontinentě.

Jestli máte rádi, když se sejdou na jedné hromadě kdejaké potvory jako ghúlové, džinové, kyklopové, draci, lvi a andělé, tak určitě sáhněte po této knize. V Půlnočních královstvích se totiž dějí divné věci a ani město Dhamsavát nezůstane ušetřeno. Je libo svižnou urban fantasy v arabském hávu?

Přebyteční jsou zpátky! Znovu si můžete vychutnat příběh mladé dvojice z roku 2140, která se pokouší změnit svůj osud, resp. své nepříjemné kastovní zařazení. Jedinou možností, jak vést důstojný život, je patřit k Vyvoleným. Pro ostatní není na přelidněné planetě, jejíž obyvatelé vynalezli lék dlouhověkosti, místo.

Kladivo na čaroděje udeřilo již počtvrté a svými údery na kovadlinu fantazie rozeznělo neodbytnou, chytlavou i znervózňující píseň zároveň. Jednotlivé tóny se splétají v učiněnou sonátu, podmanivou jako samo Peklo. Jinými slovy, v Sonátu pro Azazela…

Black box se dá přeložit jako černá skříňka, což je takřka nezničitelná kapsa paradoxně oranžové barvy, která zaznamenává informace o průběhu letu letadel. Druhý překlad je černá krabice a za tím se nic neskrývá. Kromě prvního románu spisovatele Joe Hilla.

Autor sobě. Tak by se dal označit poslední román fenomenálního britského autora fantastiky Chiny Miévilla. Pohodlně se usaďte, vážení, vjíždíme do Kolejmoří.

Říká se, že lidé si zvyknou na cokoliv… A tak i odpor těch, kteří nepřivítali nový vzhled Pevnosti s jásotem, časem otupí. Červnové číslo k tomu má dobré předpoklady. Nejenom, že je zde „nová“ Pevnost už potřetí a my jsme si již jistí v rozložení textu, ale také přináší exkluzivní fenomén, kterému alespoň v jedné z jeho podob neunikl snad nikdo z nás.