Čtrnáct, to je věk, kdy se v člověku všechno bouří. Někdo už lítá za bytůstkami opačného pohlaví, někdo se do krve hádá s rodiči, někdo si občas zašikanuje spolužáky, někdo kouří a ochutnává alkohol po litrech, jiní utíkají z domova. Ti všichni jsou však proti Jorgovi, hlavnímu hrdinovi temné fantasy Trnový princ, učiněnými andílky.

Půlka léta je za námi. Nevím, jak pracujícím, ale mě jakožto studentovi to přišlo jako týden. Dobrá společnost je vždy zlodějem času. Jak ta reálná, tak knižní a filmová. Člověk má konečně čas vrhnout se na (zvláště) knižní resty nebo se zkusit pustit do neprobádaných částí fantastického vesmíru. A právě k tomu nám přináší inspiraci i srpnové číslo Pevnosti.

S majorem Konowou Rychlým drakem se čtenáři mohli seznámit zásluhou nakladatelství Fantom Print, které se rozhodlo jít do rizika a uvést na domácí trh dosud neznámého autora Chrise Evanse a jeho cyklus Železní elfové. Po Temnotě kované v ohni přišel zhruba po roce díl druhý, nazvaný Světlo hořících stínů. A temnota, do níž se čtenáři mohli ponořit v příběhu prvním, rozhodně nepolevuje ani na podruhé…

Össeané. Toto slovo vnímají lidé v šestadvacátém století na Zemi a blízkých planetách různě. Náboženští fanatici, ozve se v prvních chvílích. Tak trochu divní patroni s tak trochu divnýma očima, může znít další odpověď. Dodavatelé myceliálních technologií, ozve se vzápětí další. Smrtelné nebezpečí, ozvou se jiní… ale asi jen jako malý zlomek z milionů.

Léto je v plném proudu a s ním i lenošení u vody nebo doma v pelechu. Pro tuto vysoce sportovní činnost je nutno se řádně vybavit. Kromě všech zbytečností jako opalovací krém a ručník je nejdůležitější pořádná zásoba dobrého čtiva. A o něm se dočteme kde? V Pevnosti přeci. A pokud je vám opravdu vedro, představte si, jaké počasí je asi na Divokém západě …

Již počtvrté se můžeme setkat ze sborníkem povídek z  literární soutěže Žoldnéři fantasie nakladatelského domu Straky na vrbě. Tentokrát podtitul asociuje zaměření na stále oblíbenější steampunk. O tom, jak je tento podtitul výstižný, ale i o jiných věcech, budou následující řádky.

Abych si mohla plně vychutnat atmosféru budoucnosti, v níž žijí lidé s mimozemšťany z planety Össe, zavítala jsem na nejzápadnější část našeho kontinentu, kde na strmé skále stojí varovný maják a dál už není nic, jen širý oceán. Možná se tak nějak cítili i astronauti, než se vydali do vesmíru, stejně jako před tisíci lety zase odvážní mořeplavci k novým světům.

Co si budeme povídat, Juraj Červenák je sadista. Pokud by někoho nepřesvědčil obsah jeho dosavadních knih, tak rozdělení skvělého románu Zlato Arkony na dvě části je zcela jasným dokladem, který nelze okecat. Trvalo to sice, ale naštěstí už je konec netrpělivostí okousaným tužkám, bezesným nocím, tendování k alkoholismu, poruchám příjmu potravy a problémům s koncentrací, neboť tolik očekávaná „dvojka“ už se nějaký čas hřeje na knihkupeckých pultech.

Vnitřní záležitosti jsou sbírkou povídek a to sbírkou povídek přímo hvězdnou. Sestavil ji Martin Šust, který do jedné knihy umístil jedenáct kratších prací ověnčených literárními cenami. Pod drobnohled se k vám tedy dostává kniha, která by už předem měla už nyní aspirovat na nějakou cenu Akademie SFFH. Ale nepředbíhejme, rok je dlouhý a kdo ví, co se letos ještě urodí…

Lucie Lukačovičová je plodná tvůrkyně povídek, které vyšly porůznu v antologiích a časopisech. V poslední době však autorce vyšlo několik samostatných knih. Zmiňme aspoň Stanici Armida – zajímavou vesmírnou detektivku. Poslední knihou, na které je její jméno, je povídkový román Detektivní kancelář Sirius a o něm budou i následující řádky.