Vegašské císařství, mocnářství tak dobře známé všem fanouškům Miroslava Žambocha, v době své největší slávy a rozmachu plně závisí na moci čarodějných klanů a služeb, které poskytují. Všechna kouzla však nelze provozovat pouhou vůlí, některá je třeba učinit trvalými pomocí velmi specifického typu drahokamů, jež i v surovém stavu zničí mozek nenadaného horníka během několika hodin. V temných hlubinách země tak muži se stopami nadání příliš malými pro dráhu čaroděje, ale přesto postačujícími k přežití v děsivých podmínkách, dobývají materiál, který za cenu krve a potu přinese bohatství jejich klanu a císařství.

John Geary stojí po úspěšném návratu na alianční území před řadou nových problémů. Sice je zapotřebí svést konečnou bitvu se Syndiky a zjistit, co jsou zač neznámí cizinci, používající lidskou rasu jako figurky na své šachovnici, ale nejprve musí zvítězit v úplně jiné bitvě – s aliančními politiky. Za vším se vynořuje nepříjemně vtíravá otázka – jaký bude život po válce? Po sto letech v hibernaci?

Zrzavý druid Atticus O’Sullivan se opět vrací na scénu, aby tentokráte, společně se svými přáteli i novými společníky, zatnul jednou provždy tipec největšímu praču*ákovi ze všech bohů, Thórovi. Jestli se mu to podaří či ne, se můžete dočíst ve třetím dílu Kronik železného druida, příslovečně nazvaném Praštěný.

Znáte ten pocit, kdy pozorujete oblohu a myslíte na to, že stejný měsíc v tu chvíli sleduje z jiného vzdáleného místa i někdo vám blízký? V roce 1Q84 sice ještě nemají mobily, ale na nebi jim svítí měsíce dva, jeden dost podobný tomu našemu, druhý menší, zelený, přesně takový, jak si ho vymyslel pisálek Tengo. Jenže ne každému je dopřáno ho zahlédnout.

Je to černé a klepe to na dveře, co to je? Naše růžová budoucnost. Dystopie patřila a patří mezi oblíbené žánry. Dává čtenáři naplno pocítit hrůzu možného vývoje civilizace. Mondschein patří mezi díla, po jejichž přečtení bude slunce svítit o odstín slaběji.

Tuzemská fantastická série Kladivo na čaroděje pokračuje – ve třetím svazku se čtenářům představuje Ondřej S. Nečas. Právě první autorská rošáda zdvihá index očekávání a zvědavosti – jak si se sérií, jejíž úvodní dvě části vytvořil Jiří Pavlovský, poradí jiný autor?

J. G. Ballard má pověst předchůdce kyberpunku. Je dost těžké si představit, co je pod tímto pojmem míněno, a nevím, zda román Králoství tvé tyhle ambice splňuje. Rozhodně je však prodchnut čímsi novým a neotřelým…

Jednatřicet prací, mezi staré páky se vměšují mladá, progresivní jména, vše opět vybráno podle nejlepšího vědomí a svědomí Jonathana Strahana… Takže jakpak dopadl sumář těch nejlepších prací pro rok 2011 na angloamerické scéně?

Seznamte se Johnem Caderem. Mladým mužem, který vstupuje do armády a začne sepisovat deník svých zážitků. Je zařazen do elitních jednotek pilotů, aby se postavil hrozbě Tormanského společenství. Třetí Tormanská válka totiž právě probíhá. Být pilotem má však svá úskalí. Nejenže jako zelenáč nemá proti zkušeným veteránům mnoho šancí, ale navíc riskuje své duševní zdraví, protože propojení letounu a pilota si bere svoji daň.

Mayský kalendář nadělal minulý rok ve světě velký rozruch. Především kvůli jeho mylnému výkladu, který předpokládal, že konec kalendáře znamená konec světa. Ten se však naštěstí nekonal. Spousta autorů literatury ale použila tuto myšlenku do svého díla. Jedním ze spisovatelů, který ve své knize motiv mayské civilizace a konce světa využívá, je i Dmitry Glukhovsky, autor románů Metro 2033 a Metro 2034. Jeho Soumrak by se dal nejlépe označit za apokalyptický thriller.