Sedm poutníků bylo vybráno pro putování k Hrobkám Času, do říše mytického Štíra, a zatímco se blíží ke svému osudovému milníku, nad lidstvem, které se seskupilo pod křídla Hegemonie Člověka, se pomalu, ale jistě stahují mračna…

Soukromí detektivové jsou pánové, kteří s oblibou hledají ztracené předměty a zmizelé lidi. Spisovatelé detektivek jsou lidi, kteří o nich velice rádi píší. Co se však stane, když se jeden takový spisovatel zblázní a navaří guláš všemožných žánrů dohromady, se dozvíte níže.

Vykořeněné stockholmské předměstí. Šikanovaný chlapec s utajenou zálibou v násilí. Záhadné vyhládlé děvče a zdeptaný pedofil, jenž ji miluje až za hrob. Parta alkoholem nasáklých individuí. Matky, které si nevědí rady s vlastními dětmi. Mladý feťák, který se ničeho nebojí. Zásadový policista, který si myslí, že se ničeho nebojí. A čtyřiadvacet mrazivých dnů na přelomu října a listopadu 1981, které jejich malému, domněle neotřesitelnému světu podrazí nohy.

Kedy sa už konečne začneme upírov báť? Kedy už prestanú byť tými napudrovanými fešákmi, slušnými mladíkmi či gentlemanmi s vyberaným vkusom, ktorí svoje tesáky vyceria, len keď sa smejú? Kedy nám nejakí autor ukáže, čoho sú tieto bytosti vlastne schopné? – Recenze slovenského vydání knihy.

Kornelius Báthory je zpět. Naposledy jsme jej mohli spatřit v okovech jako součást procesí otroků u Varadínu. A v okovech je i na začátku druhé knihy svých dobrodružství. Tentokrát je ovšem galejníkem během turecké blokády krétského přístavu Kandie. Báthory však neskončí jako řada dalších – nepadne vysílením, nepojde na nemoc jako zvíře, ani nechcípne s ke dnu klesající lodí. Všimne si jej učenec, který z něj hodlá učinit svého společníka na cestách. To je však jen první z řady zvratů…

Z mnoha historických filmů pocházejících z Hollywoodu už jistě víme, jaký volný mišmaš je schopný udělat scénárista z historické události. Kniha Pán čarodějnic dělá s naší historií podobné rošády, ovšem na rozdíl od filmových pokusů to dělá zábavně a čtivě.

Dílo, které definovalo žánr kyberpunku. V novém překladu, s novou obálkou, s nerezavějícím obsahem a pořádnou dávkou Gibsonovy imaginace. Kniha, která dokáže nevratně přeskládat vaše žebříčky nejlepších knih žánru sci-fi. Anebo prostě jedním slovem: Neuromancer.

Dávno předtím, než se na pevnině objevili první savci, obývaly tuto planetu bytosti z jiných světů a dimenzí – děsivé, zvrácené a strašlivé, prosté jakýchkoli pozitivních vlastností, zvrhlé a skrz naskrz prodchnuté zlem. Někteří dokonce tvrdí, že tu byly ještě dříve a že prý dokonce náš svět i vše živé na něm v jednom ze svých rozmarů stvořily. Jejich bezbožné kulty ovšem nikdy nezanikly a jejich oplzlí deformovaní uctívači čekají ve skrytu na jejich krvavý návrat.

O Howardu P. Lovecraftovi, zakladateli moderního hororu, nebylo u nás dlouhé roky slyšet. V předvánočním řádění nakladatelů se urodily hned tři knihy jeho sesbíraných textů. V následujícím článku bude představena jedna z nich.

Pohádky. V dětství jsme je slýchali všichni, ale když se k nim jeden vrátí v pozdějším věku, kolikrát se nestačí divit. Upálené stařenky, královny, které se utancují v rozžhavených železných střevících, a exmanžely naporcované a naložené v krvavém láku si nezadají s leckterým hororem. Není se čemu divit, že člověka občas napadne, jak by to vypadalo v „reálu“. Jima C. Hinese to napadlo také.