Pro malou gildovní krysu Azotha je Durzo Blint víc než jen legendou. Je světlem naděje. Je tím, kdo může chlapci změnit život, pomoci mu ochránit ty, na kterých záleží. Ale také může být smrtí. Durzo Blint je totiž nejnebezpečnější zabiják na světě, pro kterého má lidský život jasně danou cenu a který nemíní přijímat žádné učedníky…

Podívejte se do zrcadla. Nadechněte se. Ještě. A teď si vražte. Ano, vražte si jednu. Do zubů, do brady, do oka, do nosu, kamkoliv… prostě si vražte. A znovu. Teď silněji. Ještě. Zajímavý pocit. A teď si vražte, až vám poteče krev a hleny. Gratuluji, právě teď jste započali akt revitalizace vlastní identity. Vítejte ve světě Chucka Palahniuka.

Majestátné horské štíty pokryté věčným ledem, z něhož čerpají svou sílu a dravost hrdé vodní toky, zařezávající se do skalního podloží a cílevědomě směřující k dalekým, zatím jen tušeným mořím. Úchvatné vodopády, hluboké hvozdy, mystická oblaka a starobylé mosty, svědkové zašlé slávy, přes které přecházejí tajemní poutníci… Copak nabízí kniha s takovouto obálkou?

Neželané dedičstvo po neobľúbenom strýkovi – antológia poviedok, ktorá ma nezvyčajne zaujala nielen svojím obsahom, ale aj poslednou stranou. Tam som sa totiž dozvedel, že vyšla v náklade iba 300 kusov. Je možné, aby slovenská komunita zaoberajúca sa hororom, humorom a ich kombináciami mala takú slabú základňu?

Před nedávnem se na trhu objevila zajímavá kniha – „Lvi Lucemburští“ od Jana Č. Galety. Útlý svazek v tvrdé vazbě s poněkud nezvyklou, leč ne vysloveně nápadnou obálkou (bojující lvi) upoutá pozornost spíše obsahem, než vzhledem. A co nám zajímavého přináší?

Noc co noc povstávají z hlubin země jadrnci – démoni, co mají jediný cíl: vyhubit lidskou rasu. Noc co noc před nimi lidé utíkají za chrany, značky, které dokážou jejich nepřátele udržet v bezpečné vzdálenosti. Vzpomínky na Osvoboditele, který kdysi s jadrnci vedl válku a zvítězil, dostávají mytický nádech. Přesto naděje stále doutná. Stačí jen fouknout do uhlíků, aby se rozhořela naplno…

Je otázkou, zda kniha Malý vetřelec Sarah Watersové patří do ranku fantastického žánru. Mezi dobrou literaturu však náleží nepochybně. Příběh staré šlechtické rodiny nejprve čtenáře ukolébá téměř herriotovským popisem anglického venkova, aby ho postupně, pomalu a neúprosně stahoval pod hladinu, kde o zrádné víry nebo o střepy skryté v kalu na dně není nouze.

Nakladatelství Triton má svého Žambocha rádo. Čtenáři mají rádi svého Žambocha. Žamboch má rád své čtenáře. Tedy, ono to může být i úplně jinak, ale komu by na tom záleželo, když u pultu sahá po knize, jejímž hrdinou je nezdolný stroj na zabíjení Bakly? Myslím, že nikomu…

Možná to znáte taky. Nic se vám nedaří a vy zjišťujete, že to chce změnu. Dlouho váháte, ale nakonec se rozhodnete a jdete do toho. A pak zjistíte, že jste si moc nepomohli, právě naopak, všichni vás odepíšou jako „mrtvou čarodějku“. Pokud jste to sami nezažili, ale zajímá vás to, zkuste si přečíst o Rachel Morganové. Ona s tím totiž má bohaté zkušenosti.

Na knihu Atrament vyšlo v krátké době několik recenzí. To se stane vždy, když se na knižním trhu objeví něco výjimečného. V tomto případě je však situace jiná tím, že si tento román získá spíše srdce kritika než většinového čtenáře a ani sebelepší či sebehorší recenze na tom nic nezmění.