Po již tradiční roční odmlce se objevil další Mark Stone a s ním vstoupil do této řady další autor – Míla Linc. Čtenáře na první pohled upoutá depresivní obálka Milana Fibigera, která je dokonale „k věci“. A co nás čeká uvnitř?

Rok se s rokem sešel a další sborník Ondřeje Jireše je na světě. Tentokrát kniha odkazuje na dříve vydané Legendy české fantasy, jen si editor místo fantasy legend vzal na paškál nejvýraznější tváře současné české sci-fi. Avšak to „současné“ musíme tentokrát brát s rezervou.

Tato kniha není o úchylech a dámském poprsí. Uvnitř naleznete podivné praktiky americké rozvědky, procházení zdí, projekt neletálních zbraní, mučení, konspirační teorie a kozy. Spoustu koz. Stádo koz. Armádu koz mečících o kruté pravdě o svém zacházení. Kozami však jsme i my.

Někdy podtitul knihu vystihuje lépe než její název, a pro antologii s podtitulem Kronika české science fiction to rozhodně platí. Do vesmíru se totiž mnohokrát nepodíváme. S trochou nadsázky se dá říct, že zde hraje větší roli minulost české literatury než budoucnost lidské společnosti.

Doktor Rax skoro nemohl uvěřit, že ten sarkofág je pravý. Nacházel se v zaprášeném sklepení jednoho anglického lorda a disponoval neporušenou pečetí… což tak nějak předpokládalo, že uvnitř může být mumie, taktéž neporušená. Prostě klika neuvěřitelná, zvlášť když britští kolegové přezíravě odmítají objev zkontrolovat sami. Jenže po převozu do Toronta se ze štěstí stává problém – ona mumie totiž rozhodně není mrtvá.

Letos se objevila další kniha z „měsíčního“ cyklu Ondřeje Neffa „Hvězda mého života“.
Novinka budí silně rozpačitý dojem. Není to klasický recyklát, ani literárně-archeologická vykopávka, ale do značné míry spojuje obě kategorie. Nepříliš pohledná obálka Lubomíra Kupčíka dokonale ladí s vyzněním obsahu. Název knihy nabudí vzpomínky pamětníků na letitý Neffův nářez „Měsíc mého života“(1988, nedávno recyklován), který přímo doplňuje.

Drsná škola přitahuje autory i čtenáře dodnes. Stále víc tvůrců se také pouští do žánrových mixů. Je libo scifi detektivku a-la drsná škola? Bez problémů, něco pro vás najdeme. Nebo by se vám víc líbili upíři a vlkodlaci v kulisách velkoměstských předměstí a barů? V tom případě vsaďte na Tinu Salo v Praze – a na Harryho Dresdena v Chicagu. A právě Dresden je hlavní postavou knihy Jima Butchera Bláznivý úplněk.

Přichází poslední příběh ze Ztracených kronik. Příběh o boji proti Královně temnot Takhisis, o kouzelném dračím jablku, o muži s drahokamem v hrudi. Příběh bohů magie, čarodějů různých plášťů a především Raistlina Majereho, čaroděje se zlatavou pokožkou a podivnýma očima, jednoho z nejzajímavějších hrdinů Války kopí…

Assassins Creed vám poslouží jako skvělá ukázka toho, jak vypadá scénář pro hru. Zároveň vám ale předvede, jak nemá vypadat kniha na motivy hry – tedy jako rozepsaní herního scénáře na několik set stran. Holt zákonitosti herních a literárních příběhů jsou přece jenom o něčem úplně jiném.

„Jééj – práve mi volala manželka, že už mám Fantáziu doma. Super!!! Dobrá manželka. Dobrá Fantázia. Človek ani nevie, na čo sa má viac tešiť.“ – krátka správa, ktorú dostal vydavateľ časopisu od jedného z čitateľov. Mal ten čitateľ dôvod tešiť sa na Fantáziu?