Před nedávnem se na trhu objevila zajímavá kniha – „Lvi Lucemburští“ od Jana Č. Galety. Útlý svazek v tvrdé vazbě s poněkud nezvyklou, leč ne vysloveně nápadnou obálkou (bojující lvi) upoutá pozornost spíše obsahem, než vzhledem. A co nám zajímavého přináší?

Noc co noc povstávají z hlubin země jadrnci – démoni, co mají jediný cíl: vyhubit lidskou rasu. Noc co noc před nimi lidé utíkají za chrany, značky, které dokážou jejich nepřátele udržet v bezpečné vzdálenosti. Vzpomínky na Osvoboditele, který kdysi s jadrnci vedl válku a zvítězil, dostávají mytický nádech. Přesto naděje stále doutná. Stačí jen fouknout do uhlíků, aby se rozhořela naplno…

Je otázkou, zda kniha Malý vetřelec Sarah Watersové patří do ranku fantastického žánru. Mezi dobrou literaturu však náleží nepochybně. Příběh staré šlechtické rodiny nejprve čtenáře ukolébá téměř herriotovským popisem anglického venkova, aby ho postupně, pomalu a neúprosně stahoval pod hladinu, kde o zrádné víry nebo o střepy skryté v kalu na dně není nouze.

Nakladatelství Triton má svého Žambocha rádo. Čtenáři mají rádi svého Žambocha. Žamboch má rád své čtenáře. Tedy, ono to může být i úplně jinak, ale komu by na tom záleželo, když u pultu sahá po knize, jejímž hrdinou je nezdolný stroj na zabíjení Bakly? Myslím, že nikomu…

Možná to znáte taky. Nic se vám nedaří a vy zjišťujete, že to chce změnu. Dlouho váháte, ale nakonec se rozhodnete a jdete do toho. A pak zjistíte, že jste si moc nepomohli, právě naopak, všichni vás odepíšou jako „mrtvou čarodějku“. Pokud jste to sami nezažili, ale zajímá vás to, zkuste si přečíst o Rachel Morganové. Ona s tím totiž má bohaté zkušenosti.

Na knihu Atrament vyšlo v krátké době několik recenzí. To se stane vždy, když se na knižním trhu objeví něco výjimečného. V tomto případě je však situace jiná tím, že si tento román získá spíše srdce kritika než většinového čtenáře a ani sebelepší či sebehorší recenze na tom nic nezmění.

Po již tradiční roční odmlce se objevil další Mark Stone a s ním vstoupil do této řady další autor – Míla Linc. Čtenáře na první pohled upoutá depresivní obálka Milana Fibigera, která je dokonale „k věci“. A co nás čeká uvnitř?

Rok se s rokem sešel a další sborník Ondřeje Jireše je na světě. Tentokrát kniha odkazuje na dříve vydané Legendy české fantasy, jen si editor místo fantasy legend vzal na paškál nejvýraznější tváře současné české sci-fi. Avšak to „současné“ musíme tentokrát brát s rezervou.

Tato kniha není o úchylech a dámském poprsí. Uvnitř naleznete podivné praktiky americké rozvědky, procházení zdí, projekt neletálních zbraní, mučení, konspirační teorie a kozy. Spoustu koz. Stádo koz. Armádu koz mečících o kruté pravdě o svém zacházení. Kozami však jsme i my.

Někdy podtitul knihu vystihuje lépe než její název, a pro antologii s podtitulem Kronika české science fiction to rozhodně platí. Do vesmíru se totiž mnohokrát nepodíváme. S trochou nadsázky se dá říct, že zde hraje větší roli minulost české literatury než budoucnost lidské společnosti.