Na poslední dvě Knihy krve se čekalo dlouho, ale nakonec vyšly. Sice nejsou v původním formátu nakladatelství Laser-books a možná někteří návdavkem dostanou podruhé Čtvrtou knihu krve, ale stejně je to skvělý pocit, když lze konečně přečíst celý komplet v naší mateřštině.

Doplňování znalostí o klasice žánru není nikdy dost. Zvlášť, pokud se jedná o kvalitní klasiku. Což o díle Roberta E. Howarda platí na sto procent. V uplynulé roce nejprve v Albatrosu (Plus) představili jeho dobrodružné povídky z Divokého západu, následně Aurora vstoupila do dějin zkompletováním původních conanovských příběhů a nyní se ke slovu opět hlásí Albatros…

Nestává se tak často, abychom my v Česku byli poctěni světovými premiérami románů zahraničních autorů. Dá se říct, že je to pro nás svátek. Bohužel s podstatně menším jásotem vítám další knihu z kategorie „bestseller s náctiletým hrdinou v hlavní roli.“ Takových už jsme tu měli dost, a většina z nich za moc nestála. Co na to Levá ruka Boží?

Jestli mě něco v literatuře dokázalo pokaždé potěšit, byl to horor. I když mě třeba ničím nepřekvapil, protože jsem podobných příběhů přečetl desítky. Možná je to tím, že jsem na literárním hororu vyrůstal, možná je to tak trochu lidská přirozenost: už z podstaty nás přitahuje vše temné, tajemné a děsivé. Prostě všechno, co nás přinutí uvěřit, že existují duchové a svět není takový, jak se na první pohled zdá.

Imladris je stálicí české fanouškovské scény, která se zaměřuje na nesmrtelné dílo J. R. R. Tolkiena. Již dvanáct let vychází na české scéně a nyní vstupuje hrdě do dalšího roku. Když říkám hrdě, tak tím myslím skutečně hrdě, protože se obálka, na které Boromir likviduje skupinku skřetů, blýská zářivými barvami. K mání je také černobílá verze, ovšem kdo si chce udělat radost, vřele doporučuji koupi té barevné, už jenom pro vychutnání obálky, která v ochuzenější variantě trochu ztrácí.

Už po štvrtýkrát máme možnosť otvoriť zbierku poviedok zo súťaže cena Fantázie, ktorú každoročne vyhlasuje časopis Fantázia. Už po štvrtýkrát máme možnosť nahliadnuť do tvorby začínajúcich slovenských autorov, ktorí sa zaoberajú žánrami ako je fantasy, horor, sci-fi. Už po štvrtýkrát sa čitatelia môžu uistiť, že so slovenskou fantastikou to vyzerá celkom nádejne.

Banket mocných. Smích, víno a tanec. Směšné intriky. Směšné, protože se blíží něco, co se dotkne samotných kořenů světa. Tersa, přezdívaná Tkadlena, Lhářka i Bláznivá, předpovídá konec zavedených pořádků. Předpovídá příchod Čarodějky…

Máte pocit, že vás to v tomto světě nebaví? Chcete slyšet ryk bitev, cítit chlad kovové zbroje a v dáli cítit přítomnost draků? Máte statečné srdce? Nebojíte se osmi set poctivých stránek? Usedněte na Trůn z dračích kostí!

Ve sborníku Čarodějové se setkáváme se jmény v našich končinách známými i méně známými. Platí však, že v šestnácti povídkách pravých čarodějů pera se obeznámíme s různými přístupy ke ztvárnění těchto klasických představitelů fantasy žánru. Nedivte se pak, že archetypu mága na obálce se podobá jen málo z nich.

Středoamerické mýty se ve fantasy příliš často nevidí – o to více potěší jejich kvalitní zpracování. Xibalba se inspirovala hlavně mayským eposem Popol Vuh, svou strukturou zase připomíná film „Fontána“. Podobnost je to spíše náhodná, Xibalba je o záchraně světa, Fontána o záchraně milované ženy, ale srovnání není vůbec tak od věci, protože jak z Fontány, tak z Xibalby budou mít čtenáři velmi rozporuplné pocity. Aneb co může mít společného severoamerický Indián, egyptský kněz a český manažer?