Jedním z děl, která nemohou zapřít inspiraci Tolkienovým Pánem prstenů, je i duologie Helská nístěj od Dennise L. McKiernana. Ač autor pro svůj čtivý příběh vytvořil vlastní svět a své postavy, nápadně však připomínají svět a postavy z jiné knihy…

Těžká planeta je souborem povídek, které vybral Isaac Asimov nejen pro jejich kvalitu, ale i proto (možná hlavně proto), že se týkají stejného tématu – přírodních zákonů přizpůsobených potřebám jednotlivých autorů. Povídky samotné pocházejí z různých období a řada z nich již neodpovídá současným vědeckým poznatkům, přesto jim jistá archaičnost neubírá na čtivosti a vtipu.

Další kniha, kterou jsem zařadil do cyklu “Naše staré kamarády nehodíme do smetí”, nám připomene jednu z výrazných postav americké sci-fi z počátku 20. století.

Recenze z cyklu “Naše staré kamarády nehodíme do smetí”. Muž v labyrintu – nejlepší kniha Roberta Silverberga?

Recenze z cyklu “Naše staré kamarády nehodíme do smetí”. BoboKing se tentokrát pustil do knihy, která je v našich končinách nepříliš výdaným úkazem – totiž sbírky povídek Stephena Kinga, jehož románů je na českém trhu spousta, ale povídek sporadicky.

Kdo čte tuto trošku zvláštní ságu již od začátku, není třeba cokoliv představovat, protože určitě na další díly netrpělivě čeká a hned je i kupuje. Pro vás ostatní: „Začněte recenzí prvního dílu, určitě to nebude na škodu a možná budete muset uvolnit více místa na poličce, abyste měli kam dát další knížky :-).“

Druhá recenze z cyklu “Naše staré kamarády nehodíme do smetí”. Tentokrát si vzal BoboKing tak trochu pozapomenutého C.D. Simaka a jeho román “Pryč z jejich myslí”.

Recenze z cyklu “Naše staré kamarády nehodíme do smetí”. Knihu zapůjčil SF klub Knihovny m. Ostravy, největší veřejná knihovna sci-fi, fantasy a hororu na Ostravsku.

Tímto literárně vysoce kvalitím příběhem se Talpress a Viktor Janiš snažili rehabilitovat mezi fanoušky fantastiky anglického spisovatele Iaina Bankse. A myslím, že se to povedlo.

Mezi řadou hostů, pozvaných na letošní Parcon, byl i autor tohoto románu. V příjemném muži středního věku by asi nikdo nepoznal spisovatele, v jehož knihách netečou pouhé řeky, ale přímo oceány krve. A jehož hrdinové zabíjejí monstra se stejnou lehkostí, s níž si my, ubozí smrtelníci mažeme ráno rohlík máslem.