Sborník ze soutěže O nejlepší fantasy obsahuje vítězné práce z 5. a 15. ročníku tohoto klání šikovného pera a vytříbeného vkusu. Jelikož vloni vyšel podobný sborník z této soutěže, doufejme, že stojíme na počátku dlouhé tradice.

Amerického spisovatele Rogera Zelazneho si většina čtenářů automaticky spojuje hlavně s jeho nejznámějším (neříkám nejlepším) dílem, cyklem románů o Amberu. Ovšem tenhle plodný autor toho má na svědomí daleko víc. Poté, co u nás vyšly asi všechny jeho nejlepší knihy, přichází řada i na ty o něco méně podařené kousky. Ani těch se však není třeba bát. Zelazny byl profesionál a řemeslo měl dokonale zvládnuté, takže to rozhodně není špatné čtení.

Po dlouhé době jsem se rozhodl opět sepsat jednu „vzpomínku na staré časy“. Účast při otvírání westernového městečka „Halter Valley“ mě přivedla ke starým dobrým „Hvězdným honákům“ od JWP. Jde zřejmě o nejlepší tuzemský mix sci-fi a klasického “rodokapsového” westernu, jaký se na našem knižním trhu dosud objevil.

Hugo, Nebula, SFX, Locus a Bram Stoker Award, plus nominace na BSFA Award. Samotná tato věta by měla stačit k upoutání pozornosti. Je to sice už pěkných pár měsíců, co se tato kniha objevila na pultech, přesto si zaslouží další pozornost.

Greg Bear začíná svůj román ve velkém stylu – zmizením jednoho z Jupiterových měsíců – a od začátku slibuje čtenáři ještě bombastičtější závěr. Škoda, že stejně velkolepé nejsou také ty čtyři stovky stránek, které od sebe obě události oddělují.

(Recenze trilogie.) Koncem dubna vydal Egmont poslední díl trilogie Akademie Jedi od Kevina J. Andersona. Z hlediska přívrženců Star Wars (zejména těch neovládajících v potřebné míře angličtinu) se jedná o dosti významný počin, z nepřeberného množství knih ze světa Star Wars jich zatím česky vyšlo minimum (vedle encyklopedií a přepisů filmů vlastně jen Thrawnova trilogie a první část Ruky Thrawnovy).

Co se vám vybaví při vyslovení jména Iain Banks, případně Iain M. Banks? Že nic? Tak to je chyba převážně našich nakladatelství, která toho od něj zatím mnoho nevydala. Alespoň co se týče jeho sci-fi literatury. A protože se mi do rukou dostalo několik kousků, které určitě stojí za pozornost, představím vám je postupně v recenzích.

Svižně napsaná humorná fantasy, která stejně jako u předešlého titulu od J. Moorea “Zabij a zachraň” čerpá z pohádkových témat.

Kdo četl “Polskou ruletu”, jistě si jméno Andrzeje Ziemiańského zapamatoval. O povídce z postkatastrofického světa “Autobahn nach Poznaň” jsem kdekomu delší dobu vyprávěl v superlativech. Rok se s rokem sešel a v knihkupectvích se objevil první titul se jménem tohoto spisovatele na obálce. Nemohl jsem jinak než po knize sáhnout. Tentokrát je to ale čistá fantasy.

Není to tak dlouho, co se na knihkupeckých pultech v Polsku konečně objevila další kniha Andrzeje Pilipiuka s lákavým názvem Tajemství Kuby Rozparovače a já Vám tedy mohu přinést její fundované a nestranné hodnocení. Venkovský exorcista – amatér Jakub Vandrovec – se opět vrací na scénu a jak se zdá, má dobrou formu. I když má stovku na krku, není duch, přízrak, zjevení nebo flaška kořalky, která by před ním obstála.