Vyprávění příběhů je staré jako řeč sama, přičemž je zdrojem nejen zábavy a předávání informací, ale i prvním typem historických dokumentů (přirozeně ústním). Již od úsvitu věků se naši předkové setkávali u hřejivého ohně, aby si vyměnili zážitky dne, kdy v lese viděli něco tajemného a těžce vysvětlitelného. Tak se zrodily legendy a mýty. Když se poté mezi kulturami světa rozmohlo písmo, počali oni staří otcové příběhy zapisovat. Výjimkou nebyli ani obyvatelé Islandu, vikinští osadníci, kteří ostrov počali obydlovat na přelomu tisíciletí, přičemž průběh kolonizace pečlivě zaznamenávali a dokumentovali. Výsledkem je nepřeberné množství takzvaných ság, textů charakteru jak historického, tak dobrodružného. Tyto ságy v drtivé většině popisují konflikty mezi jednotlivými severskými rodinami, jejich spory o území či otázky práva a krevní msty, anebo dobrodružství výjimečných jedinců, z nichž se díky umělecké nadsázce a předchozímu dlouhému orálnímu předávání stali legendární hrdinové. Není tedy divem, když čtenář narazí na reky podobné staroanglickému Beowulfovi, bojujícímu nejen proti desítkám nepřátel, ale i bytostem nadpřirozeného původu.

Ačkoliv je pseudonym František Kotleta mezi milovníky české brakové fantastiky silnou a zavedenou marketingovou značkou, nyní dostáváme možnost nahlédnout tomuto autorovi pod masku. Pod ní se ukrývá Leoš Kyša, novinář a pro mnohé možná i překvapivě přemýšlivý člověk. A Válkotvůrci jsou sbírkou povídek z jeho literárních počátků, které nabízí na fenomén bruntálského řezníka a jeho literární zrání zcela nový (a především dost odlišný) pohled.

Svět už nikdy nebude jako dřív. Neznámí nepřátelé totiž unáší všechny zdravé chlapce ihned po dovršení osmého roku věku. Dvanáctiletý Petr, který trpí netypickou vadou zraku, tak musí čelit strašné skutečnosti: jeho bratr bude mít za pár dnů osmé narozeniny – ale Petr je rozhodnut, že ho zmizet nenechá!

Cestovatelé v čase se vrací na scénu potřetí – a závěrečný díl série Evoluce Thomase Thiemeyera s názvem Pramen života dá odpověď na otázku, zda se skupina mladých lidí dokáže vrátit zpět do své doby. Ono totiž pouhé nalezení cíle, ke kterému směřovali, nutně nemusí znamenat úspěch. Nikdo nemůže zaručit, že technologicky vyspělé enkláva lidstva a její vědomosti nabídnou řešení problému.

Zlodějská přísaha začíná přesně tam, kde Zlodějský tanec končí – Jase se s vendskou královnou domluvil, že jeho říše bude uznána za království a společně s Kazi se vydávají zpět domů, do Ballengarovy říše, aby dobré zprávy předali dál. Ale to by nebylo jejich „štěstí“, aby se něco nepokazilo.

Berserkové, loupeže, spory, souboje, krevní msty, rodové sněmy, hrdinství i vyhnanství. To všechno čeká na hrdinu slavné islandské ságy Grettiho. Typický lakonický styl ság zpestřují fantaskní prvky a humor, takže se příběh čte překvapivě lehce a dokáže snadno vtáhnout do děje.

V hlubinách moře měsíce Ilmataru, pod tlustou slupkou ledu, panuje klid. Lidští výzkumníci dodržují pravidla, pozorují místní obyvatele pěkně zdálky, přesně jak nařizuje protokol jejich mise, a nic nenasvědčuje tomu, že by tenhle klid mělo něco narušit. Ale znáte to: stačí jeden machýrek s přehnaným sebevědomím, a neštěstí je na světě. Tedy vlastně na Ilmataru.

Americká spisovatelka Victoria Schwabová není ve fantasy žánru žádným nováčkem. V České republice jí vyšlo hned několik knih, například trilogie Tvář magie, prozatímní duologie Archiv, z plánované trilogie jménem Darebáci u nás vyšel první díl s názvem Neobyčejní, který se honosí nálepkou autorčiny první dospělácké fantasy a zatím sklízí pozitivní ohlasy. A nyní tady máme Divokou píseň – young adult urban fantasy.

Fantasy děl, ve kterých se vyskytují poloorkové, není zrovna mnoho. A těch, ve kterých jsou poloorkové dokonce hlavními postavami, je ještě méně, takže i když to není úplně novátorské téma, určitě každá podobná kniha s neobvyklou tematikou čtenáře potěší. A zvlášť, pokud je to další z řady děl určených vyloženě dospělému publiku, které se ovšem vůbec nebere vážně.