Prvotina Kristýny Sněgoňové Krev pro rusalku udělala z téhle mladé autorky kometu české fantastiky a doslova nakopla její spisovatelskou kariéru. Po pěti letech a mnoha nasbíraných zkušenostech se Sněgoňová už coby stálice fantastické scény vrací v Krvi pro divoženku přidat další kus do skládačky světa lidí a divoženek.

Hrdinové knih Jana Kotouče jsou ve vesmíru jako doma. Tentokrát však zůstaneme pěkně na Zemi a objeví se pouze jediná kosmická loď. Bohužel má ale za úkol vyhladit ty přebytečné uhlíkové organismy, které zamořily planetu a její budoucí obyvatelé o ně nestojí. Rutinní operace, nic, s čím by si pravý vesmírný byrokrat neporadil s minimálními náklady.

Renetar, čtvrtorozený bratr, měl skromný sen – stát se potulným rytířem. To ještě netušil, že na svých cestách získá spojence k nezaplacení. Jako svého nositele si ho totiž vybere upovídaný kouzelný meč, který má ke všemu komentář nebo uštěpačnou poznámku. Renetar tak má o zábavu postaráno, ale to ho od jeho poslání nemůže odradit.

Víte, jak ulovit jednorožce? Jaký je rozdíl mezi harfou a lyrou? Odkud pochází slavný cider? Kdo stojí za zavedením první kočárové linky do Londýna? Může lidské tělo zmýdelnatět? A je přípustné, aby biskupství provozovalo nevěstinec? Odpovědi vám dá Lionet skrze své podivné příběhy.

Jsou věci, které si vždy najdou cestu na svět. Je jim jedno jak dlouho budou muset čekat. Je jim jedno kolik lidí zemře. Prostě se vrátí bez ohledu na cokoliv. A jedna taková číhá kdesi v hlubinách lesa na Šumavě a motá hlavy lidem, kteří o tom nemají nejmenší ponětí…

Co by člověk udělal, pokud by se mu do rukou dostal tajemný předmět, kupříkladu v podobě obstarožního deníku v kožené vazbě, a již jen samotná přítomnost takovéhoto předmětu v jeho rukách vlastně předznamenává jeho smrt? Navíc je znamením toho, že jakási síla či síly si jej vybraly podle určitých vlastních kritérií, kteréžto vlastnosti přesně spěly k neodvratnému zániku daného člověka třímajícího v roztřesených rukou nechápavě a nevěřícně tento deník?

Ať si kdo chce co chce říká, František Kotleta je v dnešní době už pojmem, možná až kultovním autorem české akční fantastiky. Na každou jeho knihu se netrpělivě čeká, a právě očekávání mohou být největším nepřítelem. S radostí můžeme konstatovat, že Černá smečka je krokem zpátky dob, kdy Kotleta ještě nic nevymýšlel a psal čistou, nekompromisní a především těžce nekorektní akci. Lidi démoni a věci mezi nebem a zemí (třeba odlétající končetiny) – TO je Černá smečka.

Proč se elfský národ rozpadne a část odejde žít do podzemí? A co nastane, když se skřeti, trpaslíci a temní elfové rozhodnou obývat stejný podzemní prostor? Jaký řád tu asi vznikne? Kdo bude lovec a kdo lovený?

Jak by asi vypadalo setkání s naprosto odlišnou mimozemskou inteligencí, natolik cizí, že by snad ani tu naši lidskou při návštěvě naší planety Země nepostřehla? Přinejmenším by jistě došlo k velmi bolestivému pošramocení lidského ega, nehledě na zanechání množství nezodpovězených otázek. O zanechání hmotných artefaktů neznámého smyslu a funkce ani nemluvě.

Mýtoversum. Svět, ve kterém je možné snad vše, a ožívají v něm pověry, mýty i objekty lidské víry. A tak se může stát i to, že se současná novinářka zatoulá do Prahy padesátých let. A že se v jejích stopách vydá záchranná výprava s mužem zákona v čele. A budou se dít věci!