I letmá představa toho, jak by svět mohl vypadat po zničující nukleární válce, je sama o sobě více než mrazivá. Obzvláště v dobách, kdy mezi světovými mocnostmi vládne eufemisticky řečeno jisté tíživé napětí. Zde se dere do popředí úvaha, jestli přežít něco takového je vůbec možné brát jako výhru. Každopádně by platilo, že nejcennějšími přeživšími by se bezesporu stali technicky vzdělaní a zkušení lidé.
Zatímco svět se svět před záplavou mimozemských příšer uchýlil do měst v oblacích postavených na vysokých pilířích a izolovaných před vším zlem (kromě toho vlastního, vnitřního), svět „tam dole“ se nezastavil. A nyní je naděje na záchranu blízko. Jenže znáte to to: poslední krok bývá tím nejobtížnějším.
Co spojuje hrách a tornádo? Je to jméno vědce – Mendel. A právě jeho životu a dílu je věnována antologie Zákon genu přinášející pestrou sbírku povídek v nejrůznějších fantastických subžánrech. Na své si přijdou milovníci alternativní historie, postapa, hororu, humoristické sci-fi i transhumanismu.
Člověk, který má ve fantastice už leccos načteno, může sklouznout k úvahám o tom, že vše už bylo napsáno a nic moc originálního už se neobjeví. A pak přijde žánr bizarro, prohlásí něco ve stylu: „Podrž mi pivo, vole!“, a ukáže „člověku“, jak moc se plete. A přesně tak je tomu i v první ryze české antologii bizarra s názvem Bizarropolis.
„Děsivý výkřik “Tekeli-li” se poprvé objevil v knize Edgara Allana Poea Vyprávění Gordona Arthura Pyma, kde se jedná o výkřik spojený se záhadnými bíle zbarvenými ptáky a který vydávají domorodci antarktické země Tsalal, kdykoli se setkají s bílými předměty. V závěru této povídky se objevuje tajemná bílá postava. H. P. Lovecraft pak tento výkřik použil v románu V horách šílenství, kde jej vyslovuje Shoggoth. Nakonec byl výkřik použit v knize Návrat Hastura od Augusta Derletha, v níž tento výkřik vykřikuje Velký starý Hastur. V žádném bodě vývoje výkřiku nebyl odhalen jeho konkrétní význam.“ Zdroj: tajné spisy Wikipedia
Pohled na svět skrze začouzené sklíčko může být do jisté míry děsivým protipólem růžovým brýlím. Prozření přítomnosti temnoty v okolním světě a hlavně v lidských nitrech se již nedá nikdy zažehnat. Již navždy zůstane součástí pozorovatelova nazírání na život i osobního vidění reality.
Co patří k Vánocům? Stromeček, dárky, bramborový salát? Betlémek na okně? Kapr ve vaně? Vánočka a kakao k snídani? Koledy, Mrazík a cukroví? Velký úklid, mytí oken v mrazu? Lití olova? Věštění z ledu? A co ještě? No přece hořící krb, deka a knížka. A to i když je trošku krvavá…
Kdo by věřil starým povídačkám, že? Třeba té, že když si nasadíte na hlavu korunu a prohlásíte se králem, přijde váš prokletý předchůdce a… Lidi jsou prostě nepoučitelní, a tak stačí jeden nerozumný blázen a na Sylothis se valí magická mlha, hordy nepřátelských satyrů a další katastrofy znamenající brzký zánik celé říše.
V redakčním emailu nám přistála zajímavá “nevyžádaná” recenze od Romana Lamla. A protože nám přišla dobrá, rozhodli jsme se ji zveřejnit. Děkujeme za zaslání a předáváme slovo jejímu autorovi.
Slovenské reálie – města, hory a regiony se stávají prostorem, ve kterém se odehrává příběh boje dobra a zla, příběh o boji za svobodu proti dobyvateli z daleké země. V reálném prostoru části Slovenska se pohybují nejen lidé, ale také čarodějové, víly, trpaslíci a dokonce i drak jako nevyzpytatelný vládce nedaleké země.
Fantasy meče a magie může mít mnoho tváří – a Zpěv straky je toho důkazem. Ačkoliv se Dana Beranová nijak netají svým obdivem k Zaklínači, našla si vlastní a nepříliš prošlapanou cestičku a nabízí potavě napsaný příběh, jehož hlavní hrdinka zasvětila život snaze o ochranu slabších a především péči o raněné. Na scénu přichází léčitelka a čarodějka Henika!