Jakákoliv forma existenciálního odosobnění od okolního prostředí prakticky vždy způsobí jistý pocit nepatřičnosti své existence ve spojení se samotou, ať už skutečnou anebo pouze zdánlivou. Zde se hranice stírají a Samota se stává hmotnou veličinou, která dříve či později porazí a pozře vše.
