Těžební stanice u Uranu, mimozemský artefakt a hrdina s vinou těžkou jako batoh temné hmoty. Pitzmos míří do kosmu – a přitom zůstává věrný VHS estetice devadesátek. Jako když se Däniken potká s Emmerichem a vezmou to zkratkou přes Uran…
Těžební stanice u Uranu, mimozemský artefakt a hrdina s vinou těžkou jako batoh temné hmoty. Pitzmos míří do kosmu – a přitom zůstává věrný VHS estetice devadesátek. Jako když se Däniken potká s Emmerichem a vezmou to zkratkou přes Uran…
Vernor Steffen Vinge (1944 – 2024) byl profesorem informatiky, který popularizoval myšlenku technologické singularity, ale také napsal True Names, jedno z formativních děl, jež ovlivnilo žánr cyberpunk. Přestože ho jeho povolání vytěžovalo natolik, že pro něj psaní beletrie bylo spíše sporadicky provozovaným koníčkem, v devadesátých letech byly jeho knihy těmi, které definovaly moderní space operu. Ostatně, mnohé z nich dosáhly na prestižní ocenění Hugo Award. Jeho u nás asi nejznámějším dílem je kniha Oheň nad Hlubinou.
Jakub Mařík je navýsost plodný autor, z čehož mají radost nejen v nakladatelství Mystery Press, kde mu vyšla skvělá šestidílná military space opera UTSS Salamis, ale také editoři různých sborníků, ba i duchovní otec urban fantasy série Kladivo na čaroděje Jiří Pavlovský, pro kterého autor pilně smolí svůj desátek do druhé sezóny. Ovšem Jakub není žádný troškař, proto se po hlavě (a důkladných rešerších!) vrhnul do nové série s krycím názvem Hic sunt daemones.
Počuli ste už historky o domoch, v ktorých straší? Najskôr to bolo o nejakom duchovi, ktorý robí hluk, ničí nábytok spolu so životmi ľudí, ktorí v dome či byte žijú. Ale strašiť môže aj inak. Zmocní sa vás mrazivý pocit, nedokážete pokojne spať, jesť a priam cítite prítomnosť niekoho či niečoho, čo nevidíte, oči, ktorými vás neustále sleduje…
Číst nový příběh z pera starého barda je pohlazením pro zaryté fanoušky anachronického zaklínače ale i skvělá příležitost vyrazit na stezku pro ty, kteří znají Geralta jen z doslechu.
Zpráva možná trochu nečekaná, ale pro mnohé radostná. Lidstvo přežilo atomovou válku! A Kristýna Sněgoňová s Františkem Kotletou o tom napsali postapo ságu Atomové šelmy. První díl s podtitulem Základna je právě na světě, tak se pojďme podívat, co na nás v tomhle neprobádaném nehostinném světě čeká.
„And I’m goin’ down
All the way
I’m on the highway to hell.“ (ACϟDC)
Je dobrým a dlouholetým zvykem, že organizátoři HorrorConu vydají každý rok jeden sborník či antologii věnované hororu. Od roku 2017, kdy vyšla antologie Ve špatný čas na špatném místě (Netopejr), ušla Edice HorrorCon opravdu dlouhou cestu. Kristina Haidingerová jakožto duchovní matka edice a editorka všech titulů může být právem pyšná na pět antologií, dvě sbírky černé poezie, audioknihu a jeden almanach. Takže nezbývá než se podívat na to, jak (moc) se povedl ten letošní sborník s názvem Když se peklo protrhlo.
Hynek Prokop neprožívá zrovna nejlepší období. Jako kuchař spálí i párky, ale to není nic proti tomu, co ho čeká. Tenhle průšvih totiž zdaleka přesahuje Hynkova nejpesimičtější očekávání. Země zanikne, a k Hynkově smůle je právě on posledním člověkem ve vesmíru. Ve vesmíru, o jehož fungování nemá nejmenší potuchy.
Můj jmenovec Philip Fracassi se už u nás stihl celkem proslavit, o něco více díky povídkám shromážděným v Hleď, prázdnota než prostřednictvím románu Sirotčinec v údolí, který je zmíněn na obálce nejnovějšího sborníku Pod bledou oblohou. Ale budiž každému co jeho gustem jest. A jaké jsou nejnovější příběhy z Fracassiho krajin děsu a hrůzy?
Jak asi bude vypadat budoucnost? Petr Kubát nabízí v Síťařce neradostnou, ale vlastně dost uvěřitelnou vizi: nadnárodní korporace si rozparcelovaly celý svět, a jejich reklamy, které už víc popuzují než lákají, jsou všude. Lidé živoří, přežívají v ghettech a jediný jejich život je síť. Síť, virtuální realita, místo, kam je možné uniknout od běžného života, ale zároveň místo, ze kterého není úniku. Síť, která klokotá životem, ale o život může i připravit.