Říkáte si, co tady ta recenze dělá, když je kniha už půl roku na světě? Inu, tolik se v dřívějších dobách u novorozeněte čekalo, jestli přežije. A Okultace Lairda Barrona je na knižní scéně také tak trochu ohroženým druhem.

Veronica. Jak poeticky znějící dívčí jméno. Jenže v tomto případě se jedná o nepříliš poeticky vyhlížející ampuli s nejnovější odrůdou bakteriologického viru, který dokáže člověku po vypuštění do vzduchu zkazit zbytek života. Tedy za předpokladu, že se těch pár protrpěných hodin se dá vůbec nazvat zbytkem života.

O tom, že každá ze všech věcí na světě skrývá nějaký příběh, se ve své prvotině rozepsala anglická spisovatelka Ruth Hoganová.

Byl to zvláštní den. V odlehlém horském městečku Raccoon City bylo úplně mrtvo. Ale těch pár jedinců pohybujících se v ulicích se rozhodně nekousalo nudou. I když – na kousání povětšinou nakonec stejně došlo. Městečkem se totiž prohání hordy obětí virové nákazy, jejichž chování ze všeho nejvíce připomíná klátící se nemyslící zombie.

Jen blázen zkouší neustále stejné věci a očekává odlišný výsledek. A výzkumníci z korporace Umbrella aspirují na titul největších bláznů planety. Jejich pokusy s viry se až doposud vždy vymkly kontrole a skončily, mírně řečeno, neslavně, ale oni to stejně zkouší znovu. A opět nic nenasvědčuje tomu, že by to tentokrát mělo skončit lépe, protože na brány výzkumného centra klepou vojáci elitní jednotky S.T.A.R.S.

Začněme parafrází známého výroku: „Král je mrtev, doražte i ostatní dědice!“. Jenže to se na konci prvního dílu série Kronika Netesaného trůnu naštěstí nepodařilo, i když stále zbývá dostatek času tento „drobný restík“ napravit. Stačí jeden neuvážený krok a trůn uchvátí zákeřný tyran.

Simulakra jsou jednou z letošních knižních novinek. Jedná se o další pozoruhodné sci-fi dílo Philipa Kindreda Dicka, který proslul jako kontroverzní spisovatel, jehož známější Blade runner: Sní androidi o elektronických ovečkách? se dočkalo pokračování, které zavítá do českých kin pátého října tohoto roku. Dlouhé čekání na tento film si můžeme zkrátit právě touto zajímavou knihou.

„Meč u pasu, ale válečník to není. Krev v žilách, srdce bušící, ale smrtelník to není. Kožený korzet, krajky sametové, ale kurtizána to není, jasný pane. Je to Nix. podivný kříženec nekromanta a licha, nezodpovědný spratek a cynická holka, s níž se osud nemazlil.“ Přesně takto začíná anotace Noční labutě z pera debutující autorky Zuzany Hartmanové.

Metro je zdánlivě fádní a nezajímavé. Tunely, stroje, davy lidí… Ale mezi tím vším číhá něco, co pohled na metro pro mnohé navždy změní; něco prastarého, zlého a neuchopitelného. Stačí chvíle nepozornosti – ocelové čelisti sklapnou a z temných hlubin podzemních tunelů již nebude návratu.