„Život je krátký a bolest dlouhá a na tomhle světě jsme proto, abychom si pomáhali.“

Ačkoliv představa římských legií, které bojují proti esesákům, evokuje námět béčkového filmu, Roman Bureš ve svém románu Propast času ukázal, že podobné scény nemusejí znamenat béčkové čtení. A protože jeho příběh o tom, jak se studentka archeologie Toňa snaží přežít v novém světě poslepovaném z různých časových rovin, vyvolal kladné odezvy, druhý díl na sebe nenechal dlouho čekat. Jmenuje se Propast času 2 a nese podtitul Císařovna.

Zombie se v zásadě můžete stát třemi způsoby: proměnou poté, co vás nemrtvý pokouše, nákazou zmutovaným virem nebo vlivem vúdú kouzla. Pak se stanete hnijícím, věčně hladovým a nemyslícím tvorem. Bojíte se, nebo se spíš těšíte, až to nastane?

Pokud máte rádi českou fantastiku, rozhodně byste neměli Bájná stvoření minout. Editor Vlado Ríša sezval zvučná jména české scény, dal autorům a autorkám téma poskytující širokou škálu možností k uchopení… a výsledný sborník byste rozhodně neměli nechat bez povšimnutí.

Hry s příběhem – Volání divočiny je již třetí sborník povídek nabízející nahlédnutí do českých RPG světů. Jejich předchůdci byly antologie s podtituly Zločin a trest a Ocel a krev. Volání divočiny v člověku vyvolává předzvěst putování panenskou přírodou, a ve spojení s fantasy motivy pak evokuje fantastickou flóru a faunu. Podívejme se tedy, jestli v tomto směru přinese sborník naplnění čtenářových předpokladů.

Spad vydaný nakladatelstvím Epocha vypadá naprosto bombasticky. Jen považte – postapokalyptický žánr, opravdu kulervoucí obálka Piotra Wojciecha Cieślińského a za knihou samotnou stojí mistr bulvárních literárních akčňáků František Kotleta. Román sice bombastický není, ale nabízí velmi uspokojivý western ve světě stiženém jadernou katastrofou.

V oněch časech, kdy Keltové obývali naši maličkou a překrásnou českou kotlinu, chodil po světě nestárnoucí hrdina Marowrix. Pohyboval s časovými deskami a napravoval věci, které se nesměly stát. Seznámit se s ním můžete v souboru povídek o Otvírači cest.

Na podzim vyšli již sedmí Žoldnéři Fantasie. Připočtěme k tomu 10 ročníků Drakobijců (tak se jmenovali sborníky ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera – soutěže, která předcházela Žoldnéřům), a máme tu sedmnáctiletou tradici. Žoldnéři Fantasie tak jsou jednou z nejprestižnějších literárních soutěží u nás, co se fantastiky týče. Výsledný produkt – tedy sborník vítězných prací – by měl být zárukou určité kvality. Podívejme se, jestli je tomu opravdu tak.

Tři kapitáni jsou space opera. (Nejspíš.) Space opera s korzáry, císařskými poklady, bojovou arénou a především štědrou porcí vtipu. Tenhle začátek dobrodružství by si neměl nechat ujít nikdo, komu kdy u nějaké sci-fi pobaveně zacukaly koutky.

Trvalo dva roky, než anglická spisovatelka a autorka úspěšného Archivu a Dveří do prázdnoty znovu potkala múzu a napsala ještě Temnější tvář magie. Nechybí nějaké to kouzlení s pořádnou dávkou vtipu a nebezpečí. Je však tato kniha lepší než její předchůdci?