Spousta ploch a plošek briliantu zaručuje unikátní lesk, a tím i lákavost. Glukhovského trilogie Metro zrovna tak; autor se podíval na jednu modelovou situaci třemi různými pohledy a dokázal tak situaci a téma takřka dokonale vytěžit. Třetí, pravděpodobně poslední pohled, Metro 2035, zachovává zdání kontinuity příběhu v sérii naznačené číslovkami v názvech jednotlivých částí, ale autorova kamera zabírá postkatastrofické moskevské metro a jeho obyvatele z jiného a nového úhlu.

Vždy, když se někdo rozčiluje, jak mohou Němci v dobrém vzpomínat na Třetí říši, dotyčnému položím otázku: A tobě by se nelíbilo, kdyby tvůj národ byl světovou velmocí? Jistě, jsou tady aspekty, pro které je vzpomínání v dobrém na hitlerovské Německo prakticky morálně nepřípustným zvěrstvem, ale… Jen si to představte. České země určují politické dění v Evropě, blízké Asii a i některých evropských zemích. Ekonomika roste. Životní úroveň také. No, není to představa k zahození. A taková je vize Jana Kotouče v novém románu Nad českými zeměmi slunce nezapadá.

Poušť. Kam až oko dohlédne, tam se táhne nekonečná poušť. Tak to v blízké budoucnosti vypadá v okolí všech měst (nejen) na jihozápadě Spojených států. Přístup k vodě je pro ně vším a stačí jediná bomba, jediný starý zastrčený dokument o vlastnictví, aby se ze dne na den rozhodlo, které z měst přežije a které pohltí sucho. V takovém světě není místo pro férovou hru. Vyhrát mohou jen ti nejsilnější.

„Golema a džin v New Yorku“, takhle popisně se ta kniha jmenuje. Nepříliš objevný název, ale koneckonců, autorka to tak chtěla a žádný čtenář aspoň nemůže říci, že ho nikdo nevaroval… Před dvěma roky měla nominaci na několik (no, na tři) žánrových cen, včetně vysoce prestižní Nebuly. Nedivím se tomu. Získala jen jednu, Mythopoeic Fantasy Award for Adult Literature; Nebulu nikoliv. Ani tomu se nedivím. A ne, neodporuji sám sobě.

Osamělá vesnička uprostřed hor, nepříliš vítaná skupina cizinců, které zradily počasí i magie, a příliš tiché lesy obklopené aurou smrti. Scénář jako z plíživého hororu, nebo fantasy příchuť příběhu o rodičích a dětech?

Knihovna na Černohůrce vás přenese do magického světa, kde je možné prakticky cokoliv. Scott Hawkins ve svém debutu dokázal spojit reálný svět s tím nadpřirozeným a vytvořit velice zajímavou zápletku.

Komu z vás nebo vašich známých se přihodilo, že by cestou v noci na opuštěné silnici potkal šestiletou holčičku, jíž zdánlivě někdo ublížil? Nikomu, že? A přitom horory jsou takových a podobných situací když ne plné, tak určitě poloplné. Proto pokud opravdu jednou projedete zatáčkou a reflektory ozáří „dívenku, šaty roztržené skoro k pasu, jak si tiskne ruce k tváři a nejspíš pláče“, dupněte na plyn a snažte se ji přejet. Skoro určitě si tím zachráníte život.

Máme štěstí, že Josef Pecinovský není poradcem ministra spravedlnosti ve věci vězeňství. Svoji představu o ultimátním vězení totiž mistr české sci-fi představil v nedávno vydaném románu s výmluvným názvem Areston, který vydalo nakladatelství Epocha.

Vládnutí je těžké břemeno. Maršál Tamás si to uvědomí již pár chvil poté, co svrhne stávajícího krále a nastolí vládu lidu. Ideály jsou krásná věc, ale z prázdné pokladny lidi nenakrmíte, a veřejné popravy davy spíše rozdivočí a podnítí další nepokoje. Zdá se, že heslo: „Nechceme být jako oni!“ nebylo zvoleno zrovna šťastně, a Tamáse čeká větší boj, než původně očekával.

Na pultech knihkupectví leží tuny knih, konzumovaných tunami čtenářů. A mezi nimi se skrývá i jedna taková maličká s vyobrazením plameňáka na obálce. Tak po ní bez váhání sáhněte, jakmile ji uvidíte, než vám ji někdo vyfoukne před nosem. Tenhle originální kousek by vám totiž neměl uniknout.