Život je plný překvapení. Své o tom ví i Alex Summers – poctivě se připravuje na maturitu, aby během několika dnů zjistil, že je někým zcela jiným, opustil vše, co znal, odešel do neznáma a byl donucen čelit svému vlastnímu bratrovi, o kterém neměl doposud ponětí. A už vůbec netušil nic o tom, jakými silami vlastně vládne.

Nacházíme se v polské Wrocławi roku 1963. Polsko je socialistickým státem ovládaným komunistickou stranou, panuje zde silná cenzura a nedůvěra obyvatelstva. a toho nebylo málo, město zachvátí epidemie pravých neštovic. Okamžitě jsou přijata přísná karanténní opatření, lidé jsou odvedeni do karantény v severovýchodní části města zvané Psí pole. Milicionáři se snaží zajistit pořádek, ale zjišťují, že virus začíná zvláštně mutovat.

Představte si, jak starověký Říman vysedává u vysílačky, čeká na pokyny a na nohou má zánovní adidasky. Blíží se obrněné tanky ovládané rakouskou císařskou armádou… Zní to šíleně? To ještě nic není! Co takhle naštvaný bojový android z 22. století, meditující v kruhu křováků? Nevěříte?

Člověkem se nikdo nerodí, člověkem se musí stát. Jinými slovy: zažité civilizační návyky rozhodně neznamenají to samé jako směřování sebeurčení oproštěného od jejich přímých vlivů. A rozhodně nevedou ke stejným pomyslným výsledkům vývoje.

Když je člověk advokát, občas vidí spoustu divných věcí. Jenže Martin Rieger je v tohle ohledu ještě o krok dál, protože vidí démony. No vážně, vcelku často kouká s jedním z nich na fotbal. A nakonec se peklu dokonce upíše. Když pro rohatce totiž splní nějakou tu službičku, byl by v tom čert, aby mu mocnosti pekelné nedokázaly vyléčit zhoubný nádor.

Víte, co je podstatou cestovatelství? Nacházet místa, která nenajdete v žádných turistických průvodcích, objevit si vlastní cestičky starověkými místy plnými památek a umět vidět historii i budoucnost jinou optikou. A víte, co je podstatou novinky Přemysla Krejčíka Mravenci & krevety? Odhalovat místa, která čtenářům vyrazí dech, fascinovat, vydat se do uliček, kam se mnozí spisovatelé ani neodváží a motat hlavu příběhům tak, aby ani ony samy netušily, kam budou směřovat…

Paříž byla krásné město. Jenže pak přišli Smnörgové, mimozemšťané podobní přerostlým kudlankám, část lidstva (nejen v Paříži) vyhladili, část zotročili… No, zotročili, spíš „zmazlíčkovali“, protože být poslušný pejsek přerostlé kudlanky není tak úplně to samé co otroctví, a rozhodně je to lepší než smrt. Ale jak z téhle šlamastyky ven?

Když tak nad tím přemýšlím, Žoldnéři fantasie jsou skoro nejdéle knižně vycházející literární soutěž české fantastiky. Ano, je tu Cena Karla Čapka (a s ní spojený sborník Mlok), která má, pravda, tradici ještě delší, ale když k Žoldnéřům připočteme předchozích deset ročníků Drakobijců, je to tradice, byť s krátkou přestávkou, trvající něco přes čtvrtstoletí. Ale tradice, netradice, nakonec záleží na tom, co se ve sborníku sejde, tak se na to pojďme podívat.

Lidský život je omezený nejenom fyzickými limity tělesné schránky, nýbrž a především jeho omezenou dobou trvání na tomto světě. Ovšem co by pro jedince znamenalo, pokud by byly tyto limity změněny a zákonitosti vyrušeny? A jaký dopad by to mělo na celou společnost, ve které by se napříč věky takovýto nadpřirozený jedinec pohyboval? Čím by mohl obohatit anebo změnit chápání lidské historie a jaká tajemství by si nesl v nitru?

Jay a Marley nechtěli zase tak moc. Žít svůj klidnej život, vobrážet kluby, dealovat drogy a uživat si nočního života se vším, co k tomu patří. A pak šlo všechno rychle do háje, protože podvedli špatnýho týpka, a to spustilo kolotoč událostí, kterejm by člověk nevěřil ani v tom nejdivočejším rauši. Vítejte v okrajový čtvrti metroplexu Praha, vítejte v džungli tak hluboký, že by se tam neodvážil ani Tarzan s ochrankou!