Bojem znavený JFK utíká ulicí vysokých domů s dávno vysklenými okny. Krev z kloubů na jeho ruce pomalu odkapává. Rubínové slzy se krátce po dopadu vlivem mrazu mění ve voskem odlité krátery v čerstvě napadaném sněhu. Při teplotě blízko -40 °C se nese šramot jeho pronásledovatelů; za chvíli jej však přehluší dunění, které vyvolá mastodont, jenž se prožene o několik pražských ulic dál. Instrukce jsou jasné, času je málo a smyčka kolem časoprostorového agenta se začne stahovat rychleji, než John doufal. Ještě pár ulic jej dělí od domluveného místa, kde mu časoprostorový portál poskytne další instrukce. Jeho pronásledovatelé jsou mu v patách a o existenci portálu se nesmí nikdo z tohoto světa dozvědět.
Podsvětí alternativní budoucnosti v pozůstatcích Prahy už rozehrálo svou hru. JFK ví, že nevládne vítěznou strategií, ale stále doufá, že Agentura, které slouží, stále vlastní desku, na níž se hraje. Anebo už tomu tak není?
Vítejte v Chladné hře Tomáše Němce!
