Miroslav W. Štěpánek je (relativně) novým jménem na knižním trhu. A protože má za sebou dlouhou řadu povídek, rozhodl se pustit se do své první literární prvotiny. Jeho debutové dílo, Lcf. Company: Odpadlík je rozhodně velmi nadějným začátkem.

Madeleine Rouxová ve své knize zavádí čtenáře do prostředí psychiatrické léčebny, která za svými dveřmi skrývá děsivou minulost. Pokusy, které tu byly vykonávány na pacientech, zůstaly navždy skryty. Přichází chvíle, kdy do města přijíždí Dan Crawford, aby tajemství odhalil.

Po přečtení téhle knihy se můžete jít tak akorát opít (a nemusíte být zrovna ženská). Kdo se ale nebojíte se svým oblíbeným hrdinou prožít také chvíle úzkosti, pochybností a bezmoci, a nejen okamžiky, kdy je úžasný borec, třetí díl Mycelia si rozhodně užijete do sytosti.

Mezi dějem Zrození planety opic (2011) a letošního Úsvitu planety opic uplynulo 10 let. Postavy se tak nachází ve značně rozdílných situacích a na lidské straně se ansábl dokonce kompletně vyměnil. Částečný vhled do téhle mezery nabízí „oficiální prequel“ k druhému filmu, Ohnivá bouře od Grega Keyese.

Možností, jak nahlédnout autorovi pod pokličku, potažmo do hlavy, není mnoho. I když se tomu dotyčný aktivně nebrání, jsou zájemci odkázáni na střípky informací rozesetých v rozhovorech, komentářích, nebo velmi vzácných autorských čteních. Autorů fantastiky, kteří vydali vlastní životopis, také mnoho není. Zvídaví čtenáři jsou tak odkázáni na jedinou formu, která umožní poodkrýt závoj tajemství autorovy tvorby, a to je soubor povídek mapujících jeho tvorbu.

Kde jsou ty doby, když se do kin po prvé dostal film Terminátor nebo Matrix. Všichni se smáli, že takové sci-fi v budoucnu není možné. A ejhle, po pár letech dnešní nanotechnologie už dokáže takové věci, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Robertu Harrisovi se toto téma povedlo skvěle zpracovat do velmi reálného a děsivého příběhu.

Londýn, rok 2059. Když společnost označí jasnovidce za nemocné, nepřirozené stvůry a snaží se je vyhladit, kam se schovají? Ke komu poběží? Co udělají? Přidají se k Syndikátu, společenstvu nepřirozených, a nechají se zaměstnat vidopánem, vůdcem jednoho z gangů. Alespoň to udělala Paige, aby si zachránila život.

V dnešní době je probírání se postapokalyptickými sci-fi jako procházení hustou džunglí. Člověk musí mít pořádně ostrou mačetu, aby se prosekal těmi liánami a keři nechutného množství mládežnických hrdinů, kteří se pitvají ve svých bolístkách a brečí nad tím, že je jejich vyvolená nechce, zatímco kolem zuří atomová zima. Je to prostě tvrdý svět, ve kterém se ale i nadále dá nalézt mýtina plná osvěžujícího radioaktivního vzduchu. A na jedné se vyjímá Silo.

Představovat osobu Stephena Kinga by bylo jen škrtáním sirky při lesním požáru. Jméno jednoho z nejúspěšnějších a nejoslavovanějších autorů současnosti zná dozajista každý návštěvník tohoto webu. Spousta z nich pak jistě měla co do-čtenářského-činění i s chronologicky druhou sbírkou Kingových kratších prací, Mlhou, která se u nás nedávno dočkala druhého vydání.