Jak si návštěvníci FantasyPlanet jistě dobře vzpomínají, s Danielou Mičanovou jsme už několikrát hovořili. Její poslední román Ve službách třináctého prince sice patří do jiného žánru, ale proslýchá se, že se opět vrací k fantastice. Proč se však spoléhat na fámy, nejlepší bude se zeptat přímo autorky.
Stará dobrá Anglie, vrchol viktoriánské doby, čas technického pokroku díky objevům ve vědě a moderním průmyslu, a taky paradoxně zlatá éra duchařské literatury. V této knížce nechybí nic, co byste od takového žánru čekali. Ale pozor, čtení jen na vlastní nebezpečí!
Proč jen psát recenzi na vyprodanou knihu? Třeba proto, aby ji někdo vydal znovu. A že vyjde znovu, vám mohu rovnou slíbit. Nakladatelství Straky na vrbě totiž připravuje reedici Jacka, pána stínů na říjen tohoto roku. Pojďme se tedy podívat, nač se můžete těšit.
Koncem minulého roku se zásluhou Brokilonu objevilo na trhu pod názvem „Chřestýš Callahan“ souborné vydání Červenákových „fantasy westernů“, které se dosud objevovaly samostatně v časopisech. Působivá, byť ne vysloveně bombastická obálka Lubomíra Kupčíka ukrývá tři příběhy z amerického Jihozápadu, odehrávající se v poslední čtvrtině 19. století.
Stává se příjemnou tradicí, že k Parconu vychází sborník Kočas. Loni se tak stalo již počtvrté za sebou. Editorství se jako vždy ujala Jiřina Vorlová, která sáhla do studnice povídek z Ceny Karla Čapka a pokusila se uvařit všehochuť, aby si ve sborníku našel to svoje každý fanoušek fantastiky.
Sex, upíři, dlaci, sex, stříkance krve, tajné genetické laboratoře, nebezpečí a zase sex– je vám to povědomé? Již podruhé zavítáme do světa upíří vlkodlačice Riley Jensonové. A jako v předchozí knize, i teď jí půjde o život na každé stránce.
První letošní Pevnost je také prvním číslem, které vzniklo pod tvrdou knutou Josefa Horkého. A jedno je tomu chlapci třeba přiznat: Jde na to tvrdě a rázně…
Život je změna. Na většinu z nich, i když jsou logické a nutné, se nadává. Rádo a hodně. Ale my budeme dnes určitě diskutovat, protože Pepa Horký si to zaslouží.
Kanadský spisovatel Steven Erikson proslul svou sérií Malazská kniha Padlých. Ta i v subžánru dark fantasy patří k těm ultradepresivním, již by se všichni optimisté měli vyhnout obloukem. Jak sám autor říká, temnou atmosféru svých románů vždy okořenil jednou či dvěma postavami, které přebíjely osudovou beznadějnost svébytným humorem. Ovšem ne dle očekávání humorem cynickým, ale často naopak připomínajícím humor takřka wodehouseovský. A tak vznikla i dvojice nekromantů Bauchelain a Korbal Špičák, kterým je věnována povídková sbírka Potoky krve.
Když pracujete na volné noze, nemůžete počítat s tím, že se vždy zadaří. Někdy se sice penízky sypou, ale jindy jíte suchý chléb. A někdy, někdy musíte zdrhat, co vám síly stačí a doufat, že se dožijete příštího rána. Vsadím se, že telepatka Magnolie zažila i několik klidných pracovních dní, ale mnohem zajímavější jsou ty, během nichž jí jde o kejhák …