Stává se příjemnou tradicí, že k Parconu vychází sborník Kočas. Loni se tak stalo již počtvrté za sebou. Editorství se jako vždy ujala Jiřina Vorlová, která sáhla do studnice povídek z Ceny Karla Čapka a pokusila se uvařit všehochuť, aby si ve sborníku našel to svoje každý fanoušek fantastiky.
Sex, upíři, dlaci, sex, stříkance krve, tajné genetické laboratoře, nebezpečí a zase sex– je vám to povědomé? Již podruhé zavítáme do světa upíří vlkodlačice Riley Jensonové. A jako v předchozí knize, i teď jí půjde o život na každé stránce.
První letošní Pevnost je také prvním číslem, které vzniklo pod tvrdou knutou Josefa Horkého. A jedno je tomu chlapci třeba přiznat: Jde na to tvrdě a rázně…
Život je změna. Na většinu z nich, i když jsou logické a nutné, se nadává. Rádo a hodně. Ale my budeme dnes určitě diskutovat, protože Pepa Horký si to zaslouží.
Kanadský spisovatel Steven Erikson proslul svou sérií Malazská kniha Padlých. Ta i v subžánru dark fantasy patří k těm ultradepresivním, již by se všichni optimisté měli vyhnout obloukem. Jak sám autor říká, temnou atmosféru svých románů vždy okořenil jednou či dvěma postavami, které přebíjely osudovou beznadějnost svébytným humorem. Ovšem ne dle očekávání humorem cynickým, ale často naopak připomínajícím humor takřka wodehouseovský. A tak vznikla i dvojice nekromantů Bauchelain a Korbal Špičák, kterým je věnována povídková sbírka Potoky krve.
Když pracujete na volné noze, nemůžete počítat s tím, že se vždy zadaří. Někdy se sice penízky sypou, ale jindy jíte suchý chléb. A někdy, někdy musíte zdrhat, co vám síly stačí a doufat, že se dožijete příštího rána. Vsadím se, že telepatka Magnolie zažila i několik klidných pracovních dní, ale mnohem zajímavější jsou ty, během nichž jí jde o kejhák …
Horor (z angl. horror – hrůza, zděšení) je umělecký žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit strachu a děsu. Nejde tedy o pojem obsahový, ale estetický, jehož naplnění závisí především na formě podání – například klasická pohádka o červené Karkulce může být vyprávěna jako horor. Toliko říká Wikipedie. Ale nebojte se, nás nečeká Karkulka, ale sbírka hororových povídek Z druhé strany.
Jak monumentální sága Kolo času s každým dílem bytní, rozrůstá se také pavučina příběhu, kterou stále odvážněji a drsněji splétá klasik světové fantasy, Robert Jordan. Do epicentra dění se tentokrát vedle hrdiny Randa al’Thora, alias Draka Znovuzrozeného, dostávají také Jordanovi elfové, zvaní Aes Sedai. Někteří z nich se rozhodnou, že větry osudu vanou až příliš kolem vyvoleného válečníka, takže se ho rozhodnou spoutat – a nejen jeho. Zatímco se Rand pokouší sjednotit země k Poslední bitvě, Aes Sedai ještě netuší, že se na pochod dal nepřítel, který se rozhodl je zničit. Nemluvě o lučištnících z Dvouříčí, kteří mají poprvé okusit ohně války…
Pro Balkánce může mít ďábel mnoho podob: poťouchlý skřítek Leši, rohatý bůh Crnobog, nebo Smrtka, číhající na svou oběť u křižovatek cest či za zakázanými dveřmi. Mohl jím být i Noc, druhorozený syn Baby Rogy, který jezdí v lesích na černém koni. A nově si připsal další vtělení – v podobě tygra.
Oggerdovský cklus je vedlejší projekt Vladimíra Šlechty. V posledních letech se mu autor začal věnovat více, takže po Střepech z apokalypsy a Keltské bráně je tu další nová Oggerdovka. Tentokrát se přeci v něčem liší – kniha sice spadá do apokalyptického cyklu, ale odehrává se v jiné době a hlavně s jinými hrdiny.