Knihovny – člověku hned vytanou na mysli různé obrazy. Malé, velké, světlé, tmavé, robustní i modernisticky odlehčené poličky, prozářené místnosti či temné pokojíky, moderní infocentra s usměvavými mladými lidmi sedícími za pultem i obrovské zaprášené budovy s knihovnicí, které za ta léta snad už přirostl ukazováček ke rtům. Ale editor Michael Bronec s dvacítkou špičkových autorů a jedním překladatelem za zády nám odhalí ještě další druh – ty prokleté.
Juli žije ve světe, který téměř ovládla normalita. Každého, kdo jen lehce vybočí z řady čeká tvrdý trest, lidé se nepřátelí, nesbližují a každý si hledí svého. Možná Vám to přijde povrchní a zvláštní, ale taková je normalita, takový je Juliin svět.
Připoutejte se, pojedeme z kopce. Příští stanice: Peklo. Anebo možná něco ještě horšího. Vyčkejte příchodu stewardky, která zkontroluje vaše lístky a vyhřezne vám vnitřnosti. My jsme vás varovali.
O gastronomii, o rodinných vztazích, o emocích a krásných knihách.
Jednou z knih, kterým dali čeští nakladatelé důvěru v tradičně silně konkurenční předvánoční době, byla i nová antologie Plnou parou. Než vám na knihu nabídneme recenzi, pojďme společně navštívit jejího editora – Martina Šusta.
Elfové, skřeti, trpaslíci a dokonce i hobiti mají někde své předobrazy. Jejich hledání neustále zaměstnává mysl mnoha badatelů i spisovatelů. Pikantní na téhle knize je, že její autor sdílí s Tolkienem nejednu stejnou vášeň…
Jste milovníky dějin římské říše? Máte rádi dobrodružné a napínavé příběhy? Líbí se vám děj plný překvapivých zvratů a ve dne v noci sníte o tom, že ovládáte některý ze základních živlů našeho světa? Pokud jste odpověděli kladně byť jen na jedinou otázku, pak byste neměli váhat a po Kodexu Alera Jima Butchera bez zbytečného mudrování sáhnout.
Orson Scott Card je sakra dobrý vypravěč. Milan Malík je sakra dobrý grafik. Z kombinace práce těchto dvou pánu by měl vzniknout po všech stránkách produkt nejvyšší kvality. Podívejme se tedy, jestli tomu tak doopravdy je.
Podobně jako v nedávném čase moje recenzentská nemesis jásala nad románem Stephena Kinga Tommyknockeři, dá se nad posledním románem Jamese Rollinse plesat podobně. Tentokrát se totiž zbavil veškerých zábran a napsal čistou urban fantasy. A nacpal do ní vše, co mu přišlo pod ruku. Upíři? Samozřejmost. Nacisté? Jasná věc. Rasputin? Nesmí chybět. Čachtická paní? Jakoby se stalo!
Má-li něco celosvětový úspěch, můžete si být jistí dvěma jevy. V první vlně se vynoří spousta plagiátorů, kteří se pokoušejí prorazit na trh s nálepkou: „Podobné jako To a to!“, případně „Daleko lepší než To a to!“. V druhé vlně jsou pak autoři, kteří využijí zájmu trhu a napíší parodii. Je otázkou, jakými osobami literární kritika víc opovrhuje, ale to není předmětem této recenze.