Obyvatelé Awaoru věří, že slunce umírá a znovu se rodí. Zima, spánek, temnota a smrt často znamenají totéž. Čas končí a teprve s příchodem jara začíná život znovu. Co si také myslet poté, co přečkali nevědomky více než sto dní urputného mrazu a není nikdo, kdo by jim prozradil, jaké věci se mezitím odehrály?
„Jsou horší bytosti než zombie, které se vám mohou jedné temné noci vyšplhat do okna. Většinu z nich vynalezla Dominga Salvadorová. Budu se ptát nejmocnější vaudunské kněžky v celých Spojených státech – ne-li v celé Severní Americe – jestli náhodou neoživila zombii. A jestli ta zombie náhodou nechodí kolem a na její příkaz nevraždí lidi. Zbláznila jsem se? Možná.“
Útočí na nás čím dál víc: pára prýští mezi ozubenými koly a viktoriánští gentlemani a odvážné dámy prožívají neuvěřitelná dobrodružství. Zatím ale především na stránkách knižních překladů. První česká povídková antologie, která se vysloveně hlásí ke steampunku, paradoxně vlastně žádný steampunk v původním významu toho pojmu neobsahuje. Pokud máme hledat nějaký spojovací motiv blízký tomuto žánru, pak by to mohly snad být jedině parní stroje, které se objevují ve všech příbězích knihy.
V ceně Karla Čapka nemohly všechny zaslané povídky uspět natolik, aby dělaly čest talentu svých tvůrců ve sborníku Mlok. Jiřina Vorlová vybrala do Kočasu to, co považovala za elitu mezi zbylými soutěžícími. Dá se věřit její šťastné ruce?
V posvátném městě Otir se dá v každé uličce najít nějaká zrada nebo zvrhlost, což z něj dělá dokonalé místo pro nájemného vraha na volné noze, který k nikomu necítí věrnost a má jen velmi málo skrupulí.
V Milionu sluncí se vracíme na palubu vesmírné lodi Universum, která nekonečným prostorem míří vstříc nové planetě a novému životu. Ale jak už víme z prvního dílu, něco není tak úplně v pořádku. Na lodi je to samé tajemství a samý klam. Zvládne mladý Syn velet celé lodi? A je ještě vůbec naděje, že někdy přistanou?
Tajemný tvor v podobě draka terorizuje malebnou českou krajinu. Co s tím mohou její obyvatelé udělat? Jsou jim všechny výdobytky moderní doby tváří v tvář neznámé hrozbě vůbec k něčemu? A co vlastně zmůže posádka ve chvíli, kdy se začne plavidlo řídit svou vlastní vůlí? Možná je odpověď na obě otázky nasnadě, možná taky ne…
Co je pro člověka ta nejdůležitější věc? Co z něj vlastně dělá lidskou bytost? Je to láska. Bez lásky by nebyl svět takový, jaký je. Ale co když se láska prohlásí za smrtelnou chorobu, stane se z ní amor deliria nervosa a vláda nařídí, že každý člověk z ní musí být vyléčen? Co se stane pak?
Jana Rečková je stálice české fantastiky, knih jí vyšla už pěkná řádka. Se světem Dračích zlodějů jste se mohli seznámit v antologii Legendy: Draci, autorka však ve své volné trilogii zamířila více do minulosti. Svět knihy tak odpovídá období páry naší reality.
Dlouho, předlouho nás, fanoušky Rogera Zelaznyho, nechával Michael Bronec tápat v temnotě, přičemž ani sám jistě nedovede spočítat, kolikrát dostal všetečnou otázku: „A kdy už to vyjde?“ Nakonec však přeci jen Pán světla zazářil a my si jej můžeme konečně vychutnat v pořádném překladu.