Dana Rusková se prosadila zejména v literární soutěži Žoldneři fantazie, a tak není divu, že právě nakladatelství Straky na vrbě vydalo její románovou prvotinu. Běsné město spadá do stejného světa jako soutěžní povídky Hudba dálnice a Noční chmury, takže obeznámen můžou tušit, co mají čekat.
Válka je jedno z nejstarších řemesel a přirozenost člověka je nastavená tak, aby tohle řemeslo provozoval co nejlépe, taktizoval, podváděl, vábil, sliboval, plenil, zabíjel, ničil a hlavně – vyhrával. Nejenom v našem světě, ale i v těch, které rostou a kvetou v myslích Pánů her a ostatních hráčů, mívají často prim v běhu dějin ocel a krev.
Kate Danielsová možná odešla z Řádu rytířů milosrdné pomoci, ale stále se brodí až po kolena v paranormálních problémech. Nebo by se jimi spíš brodila, kdyby ji někdo najal. Založit si vlastní kancelář se ukázalo náročnější, než by čekala, zvlášť když teď Řád očerňuje její jméno. Situaci jí taky moc neulehčuje, že se mnoho potenciálních klientů nechá odradit představou, že by mohli vzbudit hněv Pána šelem, který se stal Katiným druhem.
Je jisté, že ani tentokrát to nebude mít Harry Dresden, soukromý detektiv, pátrač po ztracených předmětech, konzultant v oboru paranormálních jevů a aktivní čaroděj, lehké. Jeho autor, americký spisovatel Jim Butcher mu totiž znovu připravil hned několik smrtelně nebezpečných linií naráz v adrenalinovém koktejlu.
Viktorie, Češka krev a mlíko, se po ztrátě prarodičů přestěhovala do Spojených států amerických za tetou Helenou. I ta ji ale po pár měsících opustila a Tori zůstala sama. Má sice práci a bydlení, ale nic jiného v jejím životě momentálně není. Všechno se ale mění jednoho večera, když se rozhodne zkrátit si parkem cestu domů. Je napadena a skoro znásilněna.
Berlín, rok 1964. Blíží se Führertag, metropole velkoněmecké říše se připravuje na nápor turistů, dokonce se očekává návštěva amerického prezidenta, Adolf Hitler se těší výbornému zdraví a na břehu Havelského jezera se vyplavilo tělo utopence.
Obyvatelé Awaoru věří, že slunce umírá a znovu se rodí. Zima, spánek, temnota a smrt často znamenají totéž. Čas končí a teprve s příchodem jara začíná život znovu. Co si také myslet poté, co přečkali nevědomky více než sto dní urputného mrazu a není nikdo, kdo by jim prozradil, jaké věci se mezitím odehrály?
„Jsou horší bytosti než zombie, které se vám mohou jedné temné noci vyšplhat do okna. Většinu z nich vynalezla Dominga Salvadorová. Budu se ptát nejmocnější vaudunské kněžky v celých Spojených státech – ne-li v celé Severní Americe – jestli náhodou neoživila zombii. A jestli ta zombie náhodou nechodí kolem a na její příkaz nevraždí lidi. Zbláznila jsem se? Možná.“
Útočí na nás čím dál víc: pára prýští mezi ozubenými koly a viktoriánští gentlemani a odvážné dámy prožívají neuvěřitelná dobrodružství. Zatím ale především na stránkách knižních překladů. První česká povídková antologie, která se vysloveně hlásí ke steampunku, paradoxně vlastně žádný steampunk v původním významu toho pojmu neobsahuje. Pokud máme hledat nějaký spojovací motiv blízký tomuto žánru, pak by to mohly snad být jedině parní stroje, které se objevují ve všech příbězích knihy.
V ceně Karla Čapka nemohly všechny zaslané povídky uspět natolik, aby dělaly čest talentu svých tvůrců ve sborníku Mlok. Jiřina Vorlová vybrala do Kočasu to, co považovala za elitu mezi zbylými soutěžícími. Dá se věřit její šťastné ruce?