Enderovská série se zapsala do dějin fantastiky výrazněji, než se povedlo většině jiným cyklům. Ovšem na začátku tohoto univerza byla prvotina Enderova hra tehdy mladého spisovatele Orsona Scotta Carda, která popisuje mládí hrdiny Endera Wiggina v bitevní škole. A k tomuto prostředí se autor po létech vrátil, aby sepsal krátký příběh a navodil jím příjemnou atmosféru právě uplynulých vánočních svátků.

Je kyberpunk mrtvý? Jsou zrcadlové brýle natrvalo rozbité? Odpovědí jsou Singularity. Název knihy značí jedinečnost, výjimečnost, bod anomálního chování fyzikální veličiny, čímž plně navozuje atmosféru knihy. Nachází se v ní současnost.

Na podzim se na trhu objevil další sborník, editovaný Scarlett Rauschgoldovou a aninou Veselou. „Pěna dějin, aneb příběhy, které se nestaly(?)“ jsou sbírkou povídek různých (povětšinou začínajících) tuzemských autorů, které se slušně umístily v nejrůznějších soutěžích, případně se mihly v časopisech či na netu.

Enderovské příběhy (a vlastně i Card obecně) patří s několika drobnými zaváháními již tradičně k nakladatelství Laser-books. A tak není žádným překvapením, že i další přírůstek této populární řady vychází v péči tohoto plzeňského nakladatelství. Ovšem samotná kniha už překvapením je… předesílám, že příjemným.

Ho ho hou, Santa Laser-books se podíval do svého seznamu a zjistil, že všichni fanoušci Enderovy hry byli letos moc a moc hodní, a tak jim nadělil pod stromeček dárek nejdárkovatější. Pojďme rozervat balící papír, protože kniha za to stojí.

Tato kniha je pro mě taková malá záhada. Název lehce evokuje výrok Karla Marxe, obálka mi neříká nic a jméno autora je mi jen vzdálěně povědomé. Navíc naprosto netuším, jak se mi dostala do rukou, ba co víc, neví to ani šéfredaktorka, a to už je dost divné. Naštěstí rád luštím záhady. Co vy, jste na tom podobně?

Civilní román o nadcházejícím kataklyzmatu a snaze obyčejných pěšáků zabránit katastrofě biblických rozměrů v inovativním díle rozšiřujícím zažité hranice fantasy žánru. Rehabilitace fantasy na cestě k integraci do hlavního proudu.

Daniel Abraham je první autor Moderních děl fantasy, který může být znám i českým čtenářům (z antologií Doteky záhrobí a New Weird a z Magazínu Fantasy and Science Fiction), navíc je podstatně zkušenější než předchozí spisovatelé edice. A opravdu má v některých ohledech hladší styl psaní, čtení totiž i při minimu akce pěkně odsýpá; zároveň však je schopen udržet vysoko nastavenou laťku imaginace a neotřelosti nápadů, která je pro edici Moderní díla fantasy typická.

Sookie je zpět. Sice už bez babičky a kočky, chuděry už to mají za sebou a naše hrdinka z toho byla opravdu smutná, věřte tomu, říká to, ale zato s celou bandou ctitelů. Máme tady Billa, to je jasná jednička, sympatický upír. Dál je tu Sam, to je ten se skvělým zadkem a fungujícím barem. A samozřejmě Erik, sice parchant, ale je krásný. Něco mezi anime postavičkou a klukem z plakátů v časopise Bravo. Tak koho si mladá Stackouseová vybere?

Poslední dobou se nám s fantasy ze současnosti roztrhl pytel. Začalo to upířím fenomén Stmívání, pak několika dalšími upířinami, ty zase následovali vlkodlaci a kdovíco ještě. V Pandemoniu se setkáme pro změnu s démony. Těch je v knize plno a jsou veřejně známí. Jenže tentokrát rozhodně nejde o romantiku nebo akci, ale spíše o psychologický horor.