Měsíc pravděpodobnosti jest prvním románem trilogie, která světlo světa spatřila teprve před pár lety. Je situována na planetu Svět a do doby, v níž lidé bojují s cizáckými Sekerníky. A protože Sekerníci nebojují sekerami, ale vyspělými zbraněmi, je to lidstvo, kdo prohrává. Možnou nadějí je snad už jen zvláštní artefakt nalezený blízko Světa.

Dvě rasy, dva národy spolu válčí po celé generace. Takřka denně sváděla boj čest s vychytralostí, hrubá síla s taktikou, myšlenka s myšlenkou. Orkové a lidé, dvě strany jedné mince. Teď se po desetiletích válek zdá, že lidská rasa konečně získala převahu. Ale na jak dlouho?

Vítejte na místě, kde se nachází lidská rasa, temní elfové, trpaslíci, ale i démoni, orkové, trolové, goblini a draci. Vítejte ve světě zvaném WARCRAFT. Po úspěšné trilogii Diablo se výrobce počítačových her Blizzard Entertainment rozhodl rozběhnout podobný projekt, vycházející ze stejně tak oblíbené hry.

Po dlouhém a netrpělivém očekávání se na trhu objevila sbírka „Totální ztráta rozměru“ od
(pra)otce českého kyberpunku Jiřího W. Procházky. Autor sám zřejmě při tvorbě titulu netušil, jak dalece bude název korespondovat s osudem knihy – sbírka totiž „ztratila“ časový rozměr a místo v prosinci 2003 se objevila (jistě k nemalé nelibosti nejen autora, ale i nedočkavého čtenářstva) na trhu až v březnu roku 2004.

Další fantasy román “grafomana” Harryho Turtledova. V porovnání s jeho ostatními česky vydanými knihami jde spíše o slabší dílo, přesto je alespoň čtivé a akční.

Ačkoli jsem v recenzi na první část románu prohlašoval, že by mělo pokračování vyjít do konce minulého roku, nestalo se tak. Milovníci tvrdé akční sci-fi museli počkat do března, než jim nakladatelství Triton naservírovalo další nášup pořádného šťavnatého počtení. V podstatě vše, co jsem napsal o prvním díle, platí i u jeho pokračování. Tak, a je to, můžu si jít zase číst… cože, proč na mě ten šéfredaktor tak řve? Že musím napsat víc? Tak dobře, pokračujeme.

Dlouho očekávaný pátý díl je konečně tady. Co o něm můžu říct? Není ani nudný, ani napínavý. Není ani vtipný, ani děsivý. Podle mne nejslabší část z cyklu Harry Potter. V druhé recenzi na Fénixův řád tentokrát zazní více negativní kritiky. (Pozor, lehké spoilery!)

Červený trpaslík. Dle jedněch neopakovatelná satira, která si zahrává s takovými tématy jako je smysl života či osud, dle druhých pouze trapná zábava, jejíž příznivci jsou strhnuti lacinými fórky a nedospělými fantaziemi. Nejen toto jsou názory na dnes již kultovní seriál britské BBC.

Po delší pauze se na trhu objevil třetí díl Zahnovy série o kobrách – speciálně upravených bojovnících. V prvním dílu (Kobra) jsme se seznámili s kobrami – jejich vznikem, výcvikem, nasazením ve válce proti Troftům a následnými problémy po skončení války. Druhý díl (Kobra z Aventine) seznámil čtenáře s osudy kober coby kolonizátorů panenské planety Aventine a s obtížemi, které tato kolonizace přinesla. Nyní máme před sebou třetí díl.

Alexei Panshin je u nás téměř neznámý. Po přečtení prvních stran Obřadu dospělosti jsem se nemohl ubránit pocitu, že vyd. Triton skrytě usiluje o to, aby tomu tak i zůstalo. Nic proti, ale zadní obálka a předmluva, z nichž se dozvíme, že „Alexei Panshin vystihl a popsal pocity mladé dívky právě v tom období jejího života, kdy jsou mladé dívky nejkrásnější, nejcitlivější a nejzranitelnější“, pravděpodobně více fanoušků SF odradí než přiláká. Škoda. Román za přečtení rozhodně stojí.