Čtenář přijde až k hotové knize. Ale co všechno stálo na pozadí jejího vzniku už se dozví většinou jen těžko. Proto jsme trochu potrápili Filipa Kalčáka, autora knihy Noc pro chrliče. V rozhovoru vás přesvědčí, že jeho prvotina je co se jeho tvorby týká opravdu jen špička ledovce, a ukáže, že se našich kousavých otázek nebojí.
Ve své novince Prázdnota Michela Merglová ukazuje trochu jinou autorskou tvář, než jsme u ní doposud byli zvyklí. Proto nám to nedalo a museli jsme se zeptat, co za tím stojí a zda se ještě vrátí k psaní čtenářsky oblíbené fantasy. A také jsme hovořili o přednáškách na conech a Míšině nejoblíbenější volnočasové aktivitě…
Otázek o tvorbě, inspiraci a sobě coby spisovatelce už se Kristýna Sněgoňová naodpovídala dost a dost. A tak jsme se rozhodli se jí zeptat, jaké to je být na literárním výsluní a jak je obtížné chránit si přitom soukromí. A taky o spoustě dalších věcí kolem toho „být autorkou“.
Objevila se zničehonic. Nevídané, s jakou samozřejmostí si osvojila snad nejznámější literární fenomén – Pána prstenů – a přišla s velmi osobitým pojetím známého příběhu ženskou optikou. Sauronova nevěsta, která tak úplně není o Sauronovi. Fanfikce, která našla cestu, jak vyjít knižně. Je to vůbec možné? Je to vůbec legální? Ano, za jistých a dost omezujících okolností. Ale proč by někdo něco takového podstupoval? Co vůbec bylo podnětem, že takový text vznikl? Jak vlastně knihu přijímá čtenářské publikum? Právě na tohle všechno jsem se zeptal autorky knihy, dosud neznámé Emmy Surdu. Na literárním poli se tato debutantaka česko-rumunského původu zatím etablovala s jedinou povídkou v antologii Žena s labutí (2018). A najednou je tu román, navíc pěkný špalek – samotný literární text čítá bez doslovu přes šest set stran! Úctyhodný výkon, který po právu zaujal nakladatelství Fortna a nyní také nejrůznější webové portály, recenzenty a knižní blogerky.
Anton Stiffel: Věda je po sci-fi moje druhá největší láska
|Je mi velikou ctí, že v následujícím rozhovoru mohu představit a přiblížit významného nestora slovenské literární fantastiky se zarytě úzkým zaměřením na její vědecko-fantastický žánr. Řeč není o nikom menším než o Antonu Stiffelovi, držiteli mnoha ocenění v nejenom tuzemských soutěžích, autorem dvou samostatných knih Zabudnutý vesmír (2015, 2019) a Časonauti (2022) a přítomného v nemalém množství povídkových antologií. Řeč bude převážně o nejnovější knize – tak bez dalšího oddalování můžeme začít rovnou s otázkami.
Vojtěcha Záleského doposud znali povětšinou pouze čtenáři detektivek. Teď se však vydal i na pole fantastiky a jeho sólová románová prvotina Převzetí skončila ve spárech naší redakce. A protože jsme zvídaví, tak jsme se nebáli položit spoustu otázek – ostatně, kniha sama má v sobě mnoho zajímavých drobností, na které se bude chtít po dočtení zeptat nejeden čtenář.
Co román, to název, který má něco společného s koněm. A nejenom název, celé je to o koních… O kom je řeč? O Věře Mertlíkové, známé autorce historické fantastiky. Kromě toho, že ráda a hodně píše, je také nadšená šermířka, jezdkyně, tanečnice, choreografka, kuchařka a zahradnice. Začala s povídkami a hned zaznamenala úspěch v řadě literárních soutěží (Žoldnéři fantasie, Daidalos, Cena Karla Čapka, Tovaryši kalamáře). Její poslední, v pořadí už čtvrtý román však z naznačeného pravidla vybočuje, i když koně v něm stále hrají významnou úlohu. V názvu se objevuje nový motiv – růže. Proč tato změna? Nezbývalo, než autorku vyzpovídat, abych její nové inspiraci přišla na kloub.
Rád bych tímto rozhovorem představil a přiblížil širší čtenářské obci milovníků tištěné fantastiky a obzvláště hororu, čerstvě se vylíhlou tvář slovenské hororové scény – spisovatelku Naďu Vojtekovou. Čistokrevně hrůzostrašné zjevení, které se vynořilo jen ten nahoře (nebo ještě spíše ten zdola) ví odkud! Autorku, která potenciální čtenáře lusknutím prstů přenese do své Krajiny stínů. Rozhodně se tu od tebe Naďo nečekají stručné odpovědi!
Bloudili jsme ulicemi Bizarropolis a hledali posledního chybějícího obyvatele. Ale byl ve městě pouhým hostem, a tak nám unikl. Nevadí, my to nevzdáme!
Naše cesta ulicemi Bizarropolis se pomalu chýlí ke konci a do ulic se vkradla noc. Ale ještě jeden človíček, kterého jsme potkali u místního motorestu, neunikl našim zvídavým dotazům – e.corché.