Samantha Shannonová, autorka série Kostičas, svůj příběh začala psát v devatenácti letech a zanedlouho se jí podařilo s nakladatelstvím Bloomsbury uzavřít smlouvu hned na sedmidílnou ságu. Zní to skoro jako pohádka. Stejně jako to, že před nedávnem navštívila Prahu a Pevnost ji mohla vyzpovídat…
Kdo by neznal Janu Rečkovou? Autorku, která už vydala přes dvacet románů a přes stovku povídek v žánrech sci-fi, fantasy i hororu. Nenajdete periodikum či zásadnější antologii, kde by se neobjevilo její jméno. Nosí titul Lady fantasy, je držitelkou několika Mloků a Ikarů i nominací na cenu Akademie SFFH.V době, kdy vstoupila do světa literární fantastiky, se v něm tolik ženskými autorkami nehemžilo jako dnes, a působila tak trochu jako zjevení, nad kterým mnozí žasli. A přitom ona sama se vyznačuje až přehnanou skromností a sebekritikou.
Přemysla Krejčíka znají čtenáři jako prozaika, básníka i šéfredaktora literárního časopisu Partonyma. Nakladatelství Epocha nyní vydává jeho sbírku povídek Kybersex, tak jsme se autora zeptali na pár detailů o nové knize a řeč přišla i na psaní románu Šest nevinných.
Bohatá fantasie se v její rodině vyskytuje pořád. Jejím předkem byl Josef Mervart, autor divadelních her, které dávali na První republiky i v Národním divadle. Maminka si vymýšlela pohádky a příběhy, starší bratr po večerech odvyprávěl celé romány. Tak v takovém prostředí vyrůstala Veronika Válková, autorka známé Wetemay a jejích pokračování. Sama si některé své knihy ilustruje, je autorkou scénáře ke studentskému filmu Hrútvang i scénářů ke komiksům…
Byl jednou jeden fanda sci-fi a fantasy, který se rozhodl, že to zkusí taky. Nebylo za tím žádné vnitřní pnutí, prostě jen chuť přijmout takovou výzvu. A vyšlo to. Nejprve se zrodil detektiv Charlie Parker, žijící v alternativní Americe 50. let 20. stol. po nukleárním holokaustu, víc mafián a gangster než řádný muž zákona. Časem ho následoval klíčový hrdina Fastynger van Hauten, také žádný svatoušek, jehož dobrodružství laděná ve stylu dark steampunku se postupně rozvíjí v paralelní linii povídek a nejnověji také v románu Jak lvové. Oba antihrdiny si oblíbila celá řada čtenářů, kteří pro sebe objevili autora s osobitým stylem a břitkým humorem – Petra Schinka. Následující rozhovor je sice inspirován hlavně jeho poslední knihou, kterou letos vydalo nakladatelství Epocha, ale jak už to bývá, nezůstalo jen u ní…
Lady fantasy, Nositelka meče a mnoha dalších literárních ocenění, patronka soutěží, lektorka kurzů tvůrčího psaní a organizátorka letních mládežnických kempů. Není sborník či časopis, ve kterém byste nenarazili na její povídku či článek. Ano, řeč je o Lucii Lukačovičové, která je nejen nepřehlédnutelnou osobností naší literární scény, ale i odvážnou experimentátorkou. Kvůli svému poslednímu románu Zelený drak, Karmínový lev si třeba pochutnávala na kaši z vína a růží. Avšak to není jediná zajímavost, kterou o knize a její autorce přináší následující rozhovor.
Stalo se již tradicí, že Pragoffest poctí svou návštěvou více či méně významné osobnosti. Letos pozvání přijal profesor filozofie na University of Canterbury na Novém Zélandě a ředitel Turingova archivu historie počítačové vědy Jack Copeland. V rámci speciálního programu Matffyz expo přednesl dvouhodinovou přednášku právě na téma osoby a díla geniálního matematiku Alana Turinga.
Přinášíme rozhovor s Richardem A. Knaakem, americkým autorem fantasy, publikujícím od roku 1987. Proslavil se sérií Diablo a Warcraft pro firmu Blizzard nebo cyklem DragonLance.
Vydat si vlastní monografii ještě za svého života je velká troufalost, téměř až drzost, z pohledu některých ,,přejícných” lidí. Z pohledu autora samého, jemuž se to podařilo realizovat – tedy mě, který se ocitl v půli vydavatelské cesty, odkud nebylo již návratu – to byla nutnost a zároveň velmi zábavná a poučná životní pouť. Dá se říci, že poté, co jsem to přežil a dožil jsem se, vřele doporučuji. Člověk tak dostane a získá jiný pohled na profesi vydavatele, jiný pohled na své okolí i přátelé, kteří pomohou či tzv. vyhoří. Někteří nezištně, jiní za úplatu.
Jaké jméno vám automaticky naskočí, když řeknu verneffky, arkádský cyklus, digitální fotografie? Ovšem, jenom naprostý ignorant by neznal našeho předního autora sci-fi. Moje setkání s tvorbou Ondřeje Neffa představovalo počítačové romaneto Pole šťastných náhod. Možná to byla právě ta kniha, která ve mně upevnila lásku ke sci-fi, byť se o její žánrové zařazení vedou literárněvědné spory. Teď však do mého života vstoupila Tma. Osud tohoto románu je poněkud spletitý. Nejprve vznikla pohádka Potíže s elektřinou, později rozšířená na novelu. Pak teprve spatřil světlo světa román, který byl označen za autorovo nejlepší dílo. Paradoxně on sám mu vytýkal až příliš laciné mimozemské vysvětlení elektrické smrti, brzké zabití klíčové figury a nedostatečně rozvinutý potenciálně silný motiv. Od původce pro mě nesmrtelného spisovatelského desatera trochu nečekané nedostatky… Tma mě tudíž inspirovala k řadě otázek, na které mi Ondřej Neff laskavě odpověděl.