Od dluhů, slepých uliček a nakladatelských omylů až po Brokilon, který si za ta léta vybojoval pevné místo na scéně, vede cesta, na které se člověk naučí, že láska ke knihám sama o sobě nestačí. Robert Pilch v rozhovoru mluví otevřeně o tvrdé realitě nakladatelské profese, o snech, které pořád stojí za to mít, i o tom, proč by autoři i nakladatelé měli hlavně méně blbnout a víc spolu mluvit. A protože u knih se člověk dřív nebo později stejně dostane i k lidem, dojde řeč na Egona Čierneho, Jiřího Kulhánka, Tomáše Němce i na to, co vlastně drží člověka nad vodou, když se všechno začne sypat.

Od úspěšného prvního ročníku přes covidové zákazy až po dnešní vyprodaný fenomén urazil Comic-Con Prague pořádný kus cesty. Pavel Renčín v rozhovoru vzpomíná na jeho začátky, vývoj fanouškovské komunity i na to, proč je tahle akce především o lidech, kteří se tu konečně cítí mezi svými. Také se zamýšlí nad tím, jakou cenu si tahle radost na pořadatelích občas vybírá.

Od zapomenutých historek kolem Jaroslava Velinského přes první kulhánkovskou autogramiádu pro pět lidí až po vznik fenoménu jménem Kotleta vede tahle debata přesně tam, kde to mezi knihami a fandomem bývá nejlepší, tedy k lidem, kteří u toho skutečně byli. Komár v rozhovoru vzpomíná na staré časy, literární zákulisí i proměnu české žánrové scény, a mluví tak, jak se na knihkupeckou legendu sluší, bez pózy, s nadhledem, humorem a pamětí, která sahá zatraceně daleko (i přesto, že je to stále mladík :)). A protože knihy nejsou jen zboží, ale taky osudy, přijdou na řadu i Tomáš Němec, Egon Čierny, Neff, Procházka a otázka, proč to všechno člověk vlastně dělá, i když ho to občas stojí víc, než vydělá.

Petr Heteša v rozhovoru mluví o psaní bez iluzí, o slepých uličkách tvůrčího procesu, v nichž nemá cenu zůstávat, i o tom, proč se člověk knihami většinou neuživí, ale může si jimi zachránit rozum. Dojde ale i na Kulhánka, pondělní depky, Facebook, hudbu při psaní a na nové Brno 28, kde místo Jacka Danielse teče Kahan a brutalitu totality ředí studenti, kteří stejně nikdy nic neberou úplně vážně. Nechybí autorův nadhled, životní zkušenost ani chuť dělat si z reality legraci, i když občas stojí za starou belu.
Jo, a není z Prahy.

Hovory pekelné aneb série rozhovorů vydaná k příležitosti vydání antologie Když se peklo protrhlo dospěly do své konce. Poslední dvě duše, které se podařilo ulovit, jsou však v duchu hesla “to nejlepší nakonec”. O tvorbě obálky nám povypráví Jiří Dvorský a na samý závěr popovídá o své povídce i ilustraci i sama Kristina Haidingerová. A my Kristině děkujeme, že pro vás tuhle sérii připravila!