V závěrečné části našeho rozhovoru jsme se zeptali, jak se vlastně knihy Jana Kotouče dostaly ke čtenářům za hranicemi, a zjistili, že se Honzovi v zahraničí dost daří. Ale protože nejen psaním je spisovatel živ, také jsme zabrousili do oblasti volného času. A budete se divit – Jan Kotouč má dokonce vlastní hrad! A taky Star Wars flotilu…
Spisovatelské začátky Jana Kotouče máme zdárně za sebou, a ve druhé části rozhovoru se vrhneme na autorovu novinku – Strnadův efekt. Padla spousta zásadních otázek: kdy nás čeká mimozemská invaze, kdo Honzovi při psaní knihy radil a co chystá dalšího… Zkrátka, o téhle knize se z klávesnice samotného autora dozvíte vše možné i nemožné a navrch i něco navíc.
Člověk by čekal, že zavedený spisovatel jakým je Jan Kotouč, rozdává kvanta rozhovorů. Nu, není to tak úplně pravda, a tak jsme se rozhodli to napravit a Honzu vyzpovídat pěkně od A do Z. V první části našeho velkého rozhovoru se dozvíte jak to všechno začalo a kam až na své spisovatelské dráze doputoval.
Může komiks pomáhat se vzděláním? Jak je na tom slovenská komiksová scéna? A kde můžete sestry Jančové potkat a co chystají? To vše Honzovi Procházkovi talentované slovenské autorky prozradily.
A na závěr Honza přináší i krátkou recenzi sesterského komiksu Zóna 300 s podtitulem Apokalypsa.
Sestry Jančové píšou a kreslí komiksy. Na tričku jich doposud mají pět a navrch jednu učebnici. Mají svůj Youtube kanál a vidět jsou snad na všech sociálních sítích, jakými internet disponuje. Jejich posledním počinem je zajímavý postapo komiks Zóna 300. Protože tvorbu Ivany a Zuzany sleduji z dálky poměrně dlouho, rozhodl jsem se poprosit o děvčata o rozhovor, aby se s jejich tvorbou mohli seznámit i čeští fanoušci komiksů a fantastiky.
Je mi velkou ctí přivítat v tomto vánočním rozhovoru a současně vyzpovídat jednoho z předních žánrových překladatelů z angličtiny a současně také zakladatele a majitele nakladatelství Medusa, ve kterém vydává a propaguje ženskou weird fiction stránku hororového žánru. Záludné otázky jsem si připravil pro Romana Tilcera.
Jméno Martiny Eretové mohou mít čtenáři spojeno spíše s kriminalistikou (ať již tou televizní, nebo podcastovou) než s fantastikou. Ale první díl Mýtoversa je na světě a vypadá vážně skvěle, což je skvělá příležitost položit Martině Eretové pár otázek. Díkybohu, obešlo se to bez vražd!
Vánoce jsou svátky klidu, kdy si můžete zalézt s knížkou a číst si. Třeba o Vánocích, cukroví… a taky o monstrech a krvi, protože přesně tak mají Vánoce milovníci fantastiky rádi. Bohaté povídkové menu servírují v roli editorů Michaela Merglová a Petr Brožovský. A to si pište že našim zvídavým otázkám neunikli!
Na trh přichází nový „malý“ knižní vydavatel – Knihy Veles. A jak už to tak u malých vydavatelství bývá, má i Veles svoji představu co by rád vydával a jaký segment čtenářů by rád zaujmul. Nahlédněme tedy v rozhovoru pod pokličku dění minulého i budoucího a smělých plánů na dobytí knižního světa.
Loni v listopadu se na pultech knihkupectví objevil román Zpěv straky, který čtenáři přirovnávají k Sapkowského Zaklínači, a to především pro jeho typickou hořkosladkou atmosféru. Přestože v Hostu knihu zařadili k hrdinské fantasy, hlavní postava Henika má k něčemu takovému dost daleko. Nezachraňuje svět a nebojuje s příšerami. Je léčitelkou a jejím cílem je především pomáhat. Užívá dost netradiční léčebné postupy, které kolikrát napravují nejen tělo, ale i duši. Nesporně je takovým alter egem samotné autorky, působící ve zdravotnictví. Danu Beranovou znám už mnoho let. Když jsme se setkaly poprvé, byla ještě členkou jičínského literárního spolku. Mezi těmi usedlými pány, co si šmudlili své básničky o krásných ženách a povídky o životě chrousta, se s fantasy příběhem vyjímala dost nepatřičně. Regionální to mají vždy o něco těžší než ty z Prahy, pohybující se dlouhodobě ve funkčních literárních a nakladatelských kruzích. Přesto se Daně podařilo vydat prvotinu Eva a Kniha poznání (2014) a o dva roky později i povídku Nikdy neříkej nikdy v antologii Žena se lvem (2016). Dana mi byla vždy něčím sympatická a já doufala, že o ní ještě uslyším. Na pár let ale bylo ticho. Když se mi nyní do ruky dostal Zpěv straky, nedalo mi, abych ji nevyzpovídala.